SOBĚLÍDREM: Až vyprší NÁŠ ČAS… (1. díl)

Maminka měla v devadesátých letech v Brně na Pekařské ulici, hned naproti ulici Svaté Anny, útulný obchůdek s keramikou. Mezi hrníčky a talířky z říčanské a kunštátské keramiky jste si u ní mohli koupit také krásné olejomalby a pestré niťáky, různé sošky, postavičky a džbány. Nabízela také rozličné miniatury, které byly vystavené v černě mořených poličkách s mnoha malými okýnky. Vzpomínám si, že mezi nimi byly pro příklad drobný malý mosazný hmoždíř, prvorepublikový telefonek a právě miniaturní přesýpací hodiny, do kterých jsem se jako kluk zamiloval. Byly tak maličké, že jste s nimi naměřili sotva dvě vteřiny.

Nejdříve jsem měl přesýpací hodiny rád pro ten jemný písek, který se v nich na slunci třpytil, a pro tu tenkou skleněnou stopku, kterou písek přetékal z jedné baňky do druhé. Až s věkem jsem začal přesýpací hodiny vnímat jako pravdivý symbol lidského života. Symbol plnící se minulosti, ubývající budoucnosti a téměř nepostřehnutelného tenkého přítomného okamžiku mezi nimi. Jsou také pravdivou připomínkou toho, že všem se jednou přesype poslední třpytka času. Nejprve to pro mě byla smutná představa, později ale začala měnit svůj ráz a dnes mě inspiruje. Stále je dojemná, ale současně jiskrně naléhavá.

Občas si představuji všechny své blízké, přátele a kamarády jako takové přesýpací hodiny. Připomínám si, že se jednou dosypou. Pomáhá mi to nezapomenout, že je mám předně milovat a že každý z nich je nesmírně vzácný. My všichni jsme. Právě teď, zatímco píšu tyto řádky, si jako přesýpací hodiny představuji vás, kteří právě tento článek čtete.

Tím, že čas jednoduše máme, zapomínáme na jeho vzácnost. Žijeme v představě života jako ručičkových hodinek, které se stále mají kam otáčet. Nikdy nedojdou. Ručičkové hodinky nás utěšují příslibem zítřka. Je to falešné konejšení, které ve svém sevření pouští žilou dnešku.

Dříve jsem žil zítřkem a přítomnost mi protékala mezi prsty. Dnes se učím být pánem nad dneškem a plně využít a prožít oněch 24 hodin, které se mi vždy s půlnocí objeví na kontě mého života. Čím hlouběji se v posledních letech zamýšlím nad časem, tím více si myslím, že by se nauka o něm měla zařadit do učebních osnov již základním školám. Vždyť to, jak naložíme s časem, který nám byl dán, rozhodne o našem osudu. A v součtu o osudu lidstva.

Čas je prvotní materiál, ze kterého vše vzniká. Je to pravá cenovka u každé činnosti, věci i potraviny. Nejdříve v zaměstnání nebo podnikání směňujeme čas za peníze. K získaným penězům pak přidáme další čas a jdeme na týdenní nákup potravin. Čas nás pak stojí také cesta domů, vybalení nákupu, příprava jídla a jeho spořádání. Pokud si koupím nové boty za dva tisíce, zatímco vydělávám dvě stě korun za hodinu, pak mě boty nestály dvojku, nýbrž 600 minut života. Dalších 120 minut mě například stála cesta do obuvnictví, výběr, zkoušení, zaplacení a cesta zpět domů.

PRVNÍ ÚKOL SOBĚLÍDRA:
Sepište si na papír přehled všech výdajů, které děláte opakovaně každý měsíc, a poté každou z částek převeďte na čas v minutách podle výše vaší hodinové gáže. Pokud máte například splátku hypotéky ve výši 10 tisíc korun, dělá to při 200 korunách na hodinu rovných 3 000 minut života. Pokud utratíte v průměru 5 tisíc korun měsíčně za jídlo, stálo vás to 1 500 minut života, abyste na něj vydělali. Tímto způsobem pokračujte a naučte se peníze přestat vnímat jako papírky, mince a číslo na kontě v bance, ale jako čas, který vás to stálo je vydělat. Začnete pak s nimi nakládat moudřeji.

V životě každého člověka však existuje také mnoho výdajů času, které se nepřevádí na peníze. Jako krásný příklad nám poslouží zavazování bot. Pokud jste si oblíbili ty s tkaničkami, stojí vás jedno jejich obutí zhruba 25 vteřin a vyzutí 15 vteřin. Při v průměru třech nazutích a vyzutích za den to je 120 vteřin, tedy dvě minuty. Za týden je to 14 minut, za rok 730 a za život 54.750 minut, tedy dva měsíce. Pokud se člověk naučí kupovat si pouze obuv bez tkaniček, třeba na zip nebo mokasíny, ušetří 80% tohoto času.

SEBEKOUČOVACÍ OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Které tři běžné činnosti ve svém dni bych mohl/a dělat efektivněji, aby mě stály méně času?

Kolik vteřin / minut dovedu na každé z nich za den ušetřit?

Kolik hodin a dnů mi to ušetří za celý život?

MOUDROSTI SOBĚLÍDRA:
„Nic nás nestojí peníze. Vše nás stojí čas. Žádnou minutu nemůžeme utratit dvakrát. Každou jednu máme jen jednou. Čím více konzumní život žijeme, tím více času nás stojí. Minimalismus není jenom o tom mít toho málo nebo neutrácet. Je zejména o tom cenit si času a života svého a svých blízkých.“

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry. S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde. 

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek