Být introvertem jako silná stránka schopných lidí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V dnešním podcastu bych se rád věnoval jedné otázce, která vyplynula z e-mailové diskuse s Lenkou, posluchačkou mého podcastu. Lenka mě nejprve jen upozornila na technický nedostatek v jedné epizodě a za to jí ještě jednou moc děkuji. Pokud byste náhodou i vy něco zjistili, a pokud by nám něco uteklo, určitě budu moc vděčný. Snažím se, aby se tak nestávalo, ale víte, jak se věci mají. Nikdo z nás není dokonalý a občas se něco nepovede. Můj tatínek říkával: „I mistr tesař se občas utne.“

Pojďme ale k Lenčině dotazu, respektive problému, který ona řeší. Když už jsem se totiž dal do diskuse s Lenkou, tak jsem ji požádal, zda by se podělila o téma, které ona sama nyní řeší. Načež mi Lenka napsala:

„Myslím, že úplně ze všeho nejvíc se teď potýkám s tím, jak být před lidmi sama sebou. Jsem introvert, sebedůvěru nemám zrovna nejvyšší a mezi lidmi mi trvá, než se začnu cítit v pohodě, a je pro mě problém dovolit si být autentická se vším všudy, co ke mně patří. Je pro mě opravdu těžké se s někým jen tak uvolnit a začít bavit nebo se do hovoru i jen zapojit. Logicky tím navazování jakýchkoli vztahů trvá déle, obzvlášť s lidmi, se kterými toho mám o něco méně společného. A třeba takové výběrko, kde potřebuji co nejlépe „prodat“ samu sebe, to je teprve výzva. Charisma se bez toho, aby člověk byl sám sebou, prostě vykouzlit nedá. Naštěstí.

Jsem si moc dobře vědoma, jak důležité je si tohle srovnat. Neustále na sobě pracuji, i ta sebedůvěra se mi daří postupně zlepšovat, ale tady zkrátka vůbec nevím, jak na to. A hlavně poslední měsíce, kdy jsem se přestěhovala do ciziny, kde nikoho neznám, a kvůli opatřením se ani s kolegy v práci nepotkávám moc často, je to pro mě velké téma. Pokud s touhle výzvou máte nějakou zkušenost, moc byste mi pomohl, kdybyste se o ni podělil.“

Lenko, díky za Vaši důvěru, se kterou jste se podělila o svou výzvu. Než si dovolím přidat svůj pohled na toto téma, tak bych rád požádal i všechny ostatní posluchače podcastu nebo čtenáře článků na našem webu improovio.cz. Pokud jste třeba měli podobný problém, jako tady Lenka, a podařilo se vám jej vyřešit, budu každému z vás moc vděčný, pokud budete mít odvahu podělit se o svůj názor, zkušenost a řešení, pokud se vám problém podařil zvládnout. Můžete tak udělat klidně na naší sociální síti, anebo pokud se jako introvert necítíte vyjadřovat svůj názor veřejně, napište mi klidně i na e-mail eder@improovio.cz

O tom, že být introvertem není žádná slabina, jsem mluvil zrovna nedávno v jednom ze svých podcastů. Já jsem v tom podcastu říkal, že každý jsme vlastně tak trochu introvert a extrovert, každý máme tuto stránku a není se vůbec za co stydět. Právě naopak, je potřeba to jednoduše přijmout, takoví zkrátka jsme. Každý jsme originál a měli bychom být hrdí i vděční za to, kým jsme, a ne se za to stydět nebo to snad chtít potlačovat. I já jsem vlastně tak trochu introvert, i když je tedy pravda, že vystupování mezi lidmi a komunikace s nimi mi už od dětství potíže nedělala. Pamatuji si dodnes, když jsem s kamarády na vesnici zvonil někde na zvonek u dalšího kamaráda, abychom se zeptali jeho rodičů, zda s námi může jít ven. Většinou to kamarádi komentovali slovy: „Já zvoním a Eder mluví.“ A mně to vlastně ani nikdy nevadilo, byl jsem za to rád. Z druhé strany jsem ale nebyl schopný mluvit vždy a všude, potřeboval jsem nejprve vědět, co chci říct, a zda to vůbec bude dávat smysl. Nechtěl jsem být vždy středem pozornosti, ale jako kluk jsem obdivoval, když to někdo dokázal. Pamatuji si, jak jsem si říkal, takový bych taky chtěl být.

Bylo to, jako bych někomu tak trochu záviděl tuto extrovertní stránku jeho osobnosti. Až později mi došlo, že to je nesmysl, chtít být jako někdo jiný a snažit se potlačovat to, kým jsem já sám. Pravdou totiž může být, že spousta z nás bych chtěla být jako někdo jiný, jenom proto, že se nám líbí nějaká jeho vlastnost. A tak se třeba začneme pokoušet osvojit si tuto vlastnost, pokud je to ale něco, co je přesným opakem naší přirozenosti, tak tím vlastně tuto přirozenost a sami sebe potlačujeme. Věnujeme tolik energie tomu, být jak někdo jiný, že zapomeneme na to, kým jsme my sami. Když začneme tímto způsobem něco potlačovat, tak je to podobné, jak bychom bojovali sami se sebou, a to nás stojí spoustu síly i energie. Nemůžeme se potom divit, že nám nezbývá energie pro náš růst.

Pokud bych si tedy mohl dovolit svůj pohled na věc a Lenčinu výzvu, tak bych řekl, nesnažte se být někým, kým nejste. Ať jste introvert, nebo extrovert, ať jste manuálně zruční, nebo naopak studijní typ. Přijměte v první fázi tuto svou vlastnost jako svou přirozenost a nedívejte se na ni jako na svůj nedostatek, naopak z toho udělejte svou přednost, o kterou se můžete opírat, využít ji a rozvíjet dál. Už jenom to, že nad tím začnete uvažovat – jsem takový a makový, a to je špatně, protože… -, tak tím vlastně sabotujete sami sebe a možnost svého růstu.

Já naprosto chápu, že pokud je někdo introvert, jako tady Lenka, tak jej možná také trápí, že navazování vztahů trvá delší dobu a není to tak snadné jako v případě extroverta. Zase z druhé strany, kvalitní a dlouhodobé vztahy potřebují svůj čas, tak se mu jej nebojte dát a prostě přijměte jako fakt, že potřebujete víc času k poznání lidí ve svém okolí, než se s nimi dáte do diskuse. Možná že ze začátku nebudete mít tolik přátel jako někdo jiný, možná nebudete hvězdou večírků, ale zato možná budete mít mnohem kvalitnější vztahy než kde jaký extrovert.

Souhlasím s Lenkou, že charisma se nedá vykouzlit, aniž by člověk nebyl sám sebou. A to je strašně moc dobře. Abych byl i k Lence naprosto upřímný, tak, Lenko, pokud píšete, že jste se rozhodla přestěhovat do ciziny, do prostředí, kde máte minimum přátel, s vědomím toho, že jste introvert, tak máte jednoznačně můj obdiv, protože tohle by spousta introvertů, které znám, nedokázala, a  já sám bych s tím měl trochu problém. Na druhou stranu i introvert je schopný vystupovat na veřejnosti před stovkami lidí. Však si jen vzpomeňte na nedávnou přednášku Petra Borkovce z konference Tajemství obchodu. I Petr o sobě říká, že je introvert. Nepotlačuje to. Je si toho vědom a využívá tuto vlastnost jako svou přednost. Naučil se více naslouchat a méně mluvit. Bere to jako svou výhodu, protože když už něco řekne, tak to musí dávat smysl, a potřebuje vlastně vědět, že má dostatek informací, aby mohl o dané věci mluvit.

Takže i introvert se může naučit vystupovat před davy lidí, zkrátka na to jen potřebuje trochu víc času. Z druhé strany vystoupení introvertů mívají mnohem větší hodnotu pro publikum. Zkuste se na to dívat jako na svou přednost, a ne nedostatek. Pokud jdete na výběrko nebo pohovor, zjistěte si o firmě maximum informací, připravte se na schůzku. Zjistěte si, s kým na té schůzce budete mluvit, sjeďte sociální sítě, podívejte se na jeho LinkedIn. Zajímejte se o firmu, do které nastupujete. Možná tam najdete nějaké společné téma, o kterém se budete moct opřít a které Vám bude pomáhat navázat kontakt a odbourat nějaké bariéry. Jako introvert máte skvělou vlastnost umět naslouchat a zjišťovat si informace. Využijte ji. Hodně extrovertů rádo improvizuje, vaří z vody a mluví někdy až moc. I to ale není špatně, protože i to má samozřejmě své výhody. 

Tak snad jsem Vám, Lenko, nebo možná i někomu dalšímu svým pohledem na věc, alespoň trochu pomohl. Jak jsem už říkal, pokud někdo z posluchačů má jiný názor, tip nebo zkušenost, nebojte se o ni podělit kamkoliv, kde je vám to příjemné. Na vaše zprávy se už teď těším a přeji všem úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder