SOBĚLÍDREM: Na výlet do PORNOmoří

Jezdí se tam častěji než do Chorvatska. Je to ještě blíž a hlavně je to levnější! Do „pornomoří“ můžete vyrazit na výlet v řádu vteřin a zadarmo. Stačí si v anonymním okně prohlížeče na mobilu zadat tu správnou adresu a už jste v bájné zemi vždy připravených jednorožců, panen divokých jak řeka v kaňonu za oblevy a hrátek tak pestrých, že duha je proti nim bledule. Teplo se vám z klína rozlévá do periferií, chemie se vám v těle bouří a není se čemu divit. Mozek totiž věří, že právě dochází k naplnění vašeho biologického poslání a účelu na Zemi. Nepozná, že je to jen ve vaší představě.

Porno ve 21. století letí. A za poslední rok ještě víc. Jeho sledování přináší do všech těch nařízení a zákazů lahodnou úlevu. Těm z vás, kteří nosíte svatozář a jste pornem nepolíbení, to bude připadat neuvěřitelné, ale výlety do pornomoří zabírají 30% veškerého pohybu dat na celosvětovém internetu. Z péčka se stala nová droga a po očku se fetuje snad v každé domácnosti a na každém pracovišti.

Pravda, za poslední dobu jsem z toho nějak vypadl, protože už to je dva roky, co jsem nad svojí vlastní závislostí na pornu zvítězil. Od té doby jsem už na žádný výlet do pornomoří nevyrazil. Nemám tudíž tušení, s jakými novými kuriozitami porno průmysl přišel. Domnívám se, že na velkém vzestupu budou technologie jako VR brýle nebo třeba Deep Fake, díky které znenadání klečí uprostřed kroužku gentlemanů z Bukkakeshimy herečky z vlhkých chlapeckých snů, třeba Scarlett Johanssonová. A v nějaké parodii možná Angela Merkelová.

Viděl jsem toho za více než 20 let výletování do pornomoří opravdu hodně. Vím, že tam vaří dobře a každý si najde, co mu chutná. A teď ten průšvih. Skoro nikdo si neuvědomujeme, že při sledování porna dochází díky neuroplasticitě ke změnám v mozku a díky rekalibraci naší retikulární formace v mozkovém kmeni se mění vnímání reality. U mužů se dokonce dramaticky posouvá stupnice erektibility. Jinými slovy, pokud chlap svůj mozek rozbombarduje nějakým obzvlášť gurmánským pornem, má hodně vysokou šanci na to, že se mu pak s „normální“ ženou ani nepostaví.

Impotence způsobená výletováním do pornomoří je na vzestupu. Každý pátý chlap si jde stoupnout do fronty za lékárníkem, který mu jak Morfeus v Matrixu nabídne jednu modrou a druhou červenou pilulku na vzpružení jednorožce. A divíte se? Komu by po hostině u švédského stolu, plného lahůdek všeho druhu, chutnal prostý český chléb a sůl? A proto asi nebudete překvapení, když zjistíte, že si možná někteří vaši známí tajně jezdí na prodloužené víkendy plnit „fajnšmekroviny“, co nakoukali v pornu, do zaslíbeného Thajska, kde si za pár místních měďáků koupí na pár hodin plnění perverzních snů.

Závislost na pornu se týká mnoha lidí. Někdy byste to do nich ani neřekli. A dost možná by to nikdo neřekl do vás. Ani netušíte, jaké jsem měl kdysi bobky z toho, kdyby se lidé dozvěděli, jak moc koukám na porno. Šmankote a na jaké! Měl jsem společenské postavení, přednášel jsem v sedmi zemích, měl jsem vliv na životy druhých, měl jsem dobré jméno a potají pocucával. A pak se za sebe styděl. Když mě popadl chtíč, říkal jsem si, že je to normální a můžu si přece dělat, co chci. A po sólo aktu se náhle probral selský rozum: „Ty vole, co to děláš!“ A to chodíš na křesťanská shromáždění?!

Dlouho jsem pozoroval ten svár v sobě. Zkoumal jsem, co se to vlastně v mé mysli a těle při výletování do pornomoří děje. Dotazoval jsem se sám sebe, co mě na tom tolik láká, a proč zrovna tohle porno? Popsal jsem mnoho papírů poznámkami. Tucetkrát jsem se v minulosti s koukáním na porno snažil skoncovat. Tucetkrát jsem selhal. Pak jsem to přiznal pár přátelům a začal o pornu otevřeně mluvit. Odšpuntoval jsem to dokonce na Facebooku! A stalo se pro mě něco překvapivého. Začali mi psát a volat lidé z mého okolí o radu. Byli to hlavně muži. Někteří byli single, jiní byli otcové dobrých rodin. Všichni bojovali s tím stejným špatným pocitem, jaký jsem míval i já.

Pokud jste se dostali do fáze, že si začínáte svoji závislost na pornu uvědomovat, nebo vás dokonce začíná obtěžovat, dám vám dobrou radu: Přiznejte si to. Pojmenujte to a promluvte si o tom s někým, komu důvěřujete. Porno je tak návyková droga hlavně proto, že se na něj lidi koukají tajně. Bojí se, že budou za úchyly, a proto nad nimi porno vítězí. Holt ze všech bojů je nejtěžší ten, který je utajovaný.

Někdy v budoucnu se k tomuto tématu vrátím a podělím se s vámi o svoji strategii, se kterou jsem nad pornem celkem bez námahy zvítězil a ztratit chuť na jeho sledování. Pro teď, jako tradičně v každém článku z rubriky SOBĚLÍDREM, následují sebekoučovací otázky.

SEBEKOUČOVACÍ OTÁZKY SOBĚLÍDRA:
Na následující otázky si udělejte čas s papírem a tužkou. Odpovědi na ně totiž nejsou jednoslovné. Ponořte se do svého nitra a prozkoumejte zákoutí svých chutí. Výsledek bude stát za to.

Na jaký druh porna se dívám nejraději?

Co přesně mě na takovém pornu vzrušuje?

Co v životě mi schází a takovým pornem si to supluji?

Jakým jiným a lepším způsobem bych to, co mi schází, mohl/a získat?

MOUDROST SOBĚLÍDRA:
Za každou závislostí na pornu se ukrývá nenaplněná psychologická potřeba. Pokud si ji člověk přizná a pojmenuje, dokáže se ze spárů závislosti docela snadno vymanit. Je to stejné jako s kouzelníky. Jakmile víte, v čem tkví jejich trik, už vás znovu neohromí.

Přeji vám krásný den na cestě stát se sami sobě lepšími lídry. S úctou, Petr Štěpánek

PS: Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde. 

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek