Jak se soustředit na růst a předcházet zbytečným pádům

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém podcastu jsem si povídal s Martinem Vránou a jak bývá mým zvykem, tak bych se i nyní chtěl podělit o myšlenky, které jsem si z rozhovoru odnesl já. Martin je za mě velmi cílevědomý člověk. Věřím, že na někoho z vás mohl působit jako někdo, kdo je zaměřený především na výkon a na úspěch. I já jsem takto Martina poznal, už když jsme začali plánovat konferenci Tajemství obchodu, kde je mimo jiné jedním z řečníků. O to víc mě překvapilo, když Martin dorazil do našeho nahrávacího studia v bílém tričku s názvem Pokora. Upřímně mě to jednak překvapilo a jednak taky potěšilo, protože mám radost, když si úspěšní lidé, jako je Martin, kteří jsou ve svém myšlení hodně nastavení na výkon, tímto způsobem připomínají tak důležitou vlastnost a hodnotu, jako je právě pokora. Dokonce mě natolik inspiroval, že jsem si toto tričko sám dopřál k nedávným narozeninám. Ti z vás, kdo se díváte na živá vysílání Byznys ráno, jste mě v něm už mohli vidět. 

Pokora je za mě jednoznačně věc, na kterou bychom neměli nikdy zapomenout, a proto bychom si ji nikdy neměli přestat i připomínat. Víte, jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli? Myslím si, že i pokora nám toho může být důkazem. Většinou totiž, když jsme na začátku cesty za naší vizí, tak dokážeme být tak nějak přirozeně pokorní. Ještě jsme totiž nedosáhli žádných výsledků, a tak nemáme být na co pyšní a není tu nic, co by nás připravovalo o pokoru. Samozřejmě že pokud je zase pokory příliš, tak to může až srážet naše sebevědomí, a to nám ubírá i odvahy udělat první krok a změnit náš život. Proto si myslím, že bychom nikdy neměli přestat pečovat o naši pokoru, protože právě pokora může každému z nás pomáhat udržovat zdravou míru jak našeho sebevědomí, tak i především zdravou míru našeho ega. Není to o tom, že bychom potlačovali naše ego, protože když jej potlačujeme, tak tím potlačujeme i sami sebe.

Nedostatečná míra pokory vede k tomu, že roste naše pýcha, a jak se říká, tak pýcha předchází pád. A to nejen u každého z nás jako osobností, ale prakticky u všeho. To samé platí jak pro nás, tak pro organizace a společnosti, ve které působíme. Příkladem nám opět může být společnost Zoot, ve které Martin Vrána působí v roli komerčního ředitele. Není to tak dlouho, co bylo o Zootu hodně slyšet. Tato značka byla na českém trhu vnímána jako průkopník v online prodeji s módou. Rostli raketovým způsobem, snad na každém rohu byly vidět jejich reklamy a billboardy. Značka byla skloňována jen v samých superlativech. Myslím si, že to byl první e-shop, který začal nabízet možnost bezplatného vyzkoušení a vrácení oblečení. Spousta lidí začala právě tuto službu přisuzovat ke strmému pádu Zootu. Já bych si tím, ale upřímně, zase až tak jistý nebyl. 

Martin například v rozhovoru říkal, že dřív ve firmě pracovalo kolem 800 zaměstnanců a dnes po restrukturalizaci jich tam je jen 250. Vezměte si, že jen v marketingovém oddělení pracovalo 100 lidí. Skutečně si myslíte, že za pádem stojí vratky oblečení? 

Za mě osobně si myslím, že problém byl především v tom, že celá se společnost od samého začátku soustředila jenom na růst. Větší obraty, více zákazníků, větší trhy, více zaměstnanců. Pořád jen víc a víc, aniž by se někdo zastavil a zamyslel se nad tím, zda to všechno víc, tedy ta větší čísla, nepřinášejí ve výsledku menší užitek. No a teď mě napadá otázka, proč tomu tak bylo? Proč se tam někdo z managementu nezastavil a neřekl si, hele, opravdu potřebujeme mít 100 lidí v marketingovém oddělení? Nedávalo by spíš smysl na chvíli se zastavit a podívat se na efektivitu? Vyrůst třeba trochu pomaleji, ale za to s menšími náklady?

Já vím, po bitvě je každý generál, a já rozhodně nemohu říct, že bych dokázal řídit takto velkou firmu nebo se chovat takto zodpovědně. Možná bych udělal úplně stejnou chybu. O to víc si ale myslím, že je fajn se nad tím zamyslet a poučit se z těchto chyb. Když se ale zamyslím právě nad otázkou, proč se někdo nezamýšlel nad efektivitou procesů, tak jediná odpověď, co mě napadá, je, že ti lidé k tomu prostě neměli potřebu. Hlavní prioritou firmy byl růst a pro něj měli dostatek finančních zdrojů ať už od privátních investorů, nebo z prodeje dluhopisů. Možná že kdyby neměli tolik zdrojů, tak by se více soustředili právě na efektivitu práce. Celá firma prošla údajně úspěšnou restrukturalizací a zůstala v ní jen třetina zaměstnanců. Přesto firma dál funguje a údajně byla poprvé za rok 2019 v zisku. To asi nebude chyba jen v nějakých vratkách zboží, nemyslíte?

Jak jsem říkal, tak já rozhodně nejsem ani trochu jeden z těch, co by dokázal nebo vůbec chtěl působit v takto velké firmě. Spíš jsem jen chtěl na tomto příkladů ukázat, jaké důsledky může mít jak pro každého z nás, tak i pro jakoukoliv společnost, pokud se soustředíme jenom na růst a zapomínáme na pokoru. Pokora nám totiž pomáhá k udržitelnému růstu. Pokud o ni pečujeme, jsme schopni se zastavit a uvědomit si, zda to, co děláme, dává skutečně smysl, a zda je to v souladu s naší vizí a hodnotami, které zastáváme.

Jestli by tedy měla být jedna jediná věc, kterou bych si chtěl odnést z rozhovoru s Martinem Vránou, tak je to právě to, že není nic špatného zaměřovat se v životě na výkon a chtít dosahovat mimořádných výsledků, pokud nezačneme zapomínat na pokoru. Samozřejmě mě ovšem zajímá, co jste si z podcastu odnesli vy, a když budete mít chuť se o to se mnou podělit, budu moc rád, když mi napíšete zprávu do mého e-mailu eder@improovio.cz. Každé vaší zprávě se budu věnovat a každá z nich mi udělá úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder