Jak být díky pokoře každý den blíž svému snu?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když Vám někdo řekne, že něco neumí, nebo že není v něčem dobrý, vnímáte to jako jeho slabost? A když zjistíte, že sami nejste v něčem dobří, vnímáte to jakým způsobem? Také jako slabost? Máte například pocit jakési méněcennosti nebo snad nedokonalosti? Spousta lidí, když zjistí, že něco neumí, že nejsou v něčem dobří, nebo že je snad někdo v jejich okolí v dané činnosti lepší než oni, zažívá špatné emoce. Může se jednat například o závist nebo o nízkou sebedůvěru. Typický příklad můžeme nastínit, když se některým z kolegů v pracovním týmu podaří dosáhnout mimořádného výsledku. Vezměme si například tým obchodníků. Ve chvíli, kdy zjistíme, že náš kolega udělal velmi dobrý obchod, můžeme mu začít trochu závidět, nebo můžeme zjistit, že se náš kolega naučil nějakou novou obchodní techniku, díky které je úspěšnější než zbytek týmu. My si ale nejsme jistí, zda bychom se podobnou techniku také naučili používat. Anebo je tu úplný opak, kdy si jsme svými schopnostmi až přehnaně jistí. Ani jedna z těchto cest ale nevede k dlouhodobému a udržitelnému úspěchu. Kde se ale skrývá ta ideální cesta? V čem se ukrývá podstata dlouhodobého a udržitelného růstu?

Pokud chceme v životě růst, být každý den alespoň o malý kousek v čemkoliv lepší, potřebujeme si v první řadě osvojit růstové myšlení. A jedna z vlastností dlouhodobě úspěšných lidí, která nám bude pomáhat ke kultivaci růstového myšlení, je jednoznačně pokora. 

Víte, poznal jsem v životě už několik velmi bohatých lidí a ti slovo pokora snad ani neuměli vyslovit, natož aby se jím uměli řídit. A když říkám bohatých lidí, nemyslím tím tolik ani bohatství finanční, ale mnohem více bohatství jejich ega. Vím, teď si říkáte: „Bohatství ega? Co to je? Co to zase ten Lukáš mele za blbosti?“ Já se to ale hned pokusím vysvětlit. 

Když se řekne bohatství, většině lidí se vybaví velký dům, hromada peněz, luxusní auto nebo luxusní dovolená. Jako první si povětšinou představí hmotné – finanční bohatství. A určitě na něm není nic špatného a sám nebudu říkat, že si mi nelíbí drahé a hezké věci. V každém případě na nich ovšem nelpím. Všechno toto bohatství ale v žádném případě nemusí nutně vypovídat o našich reálných schopnostech a opravdovém úspěchu. To, že potkáme někoho v luxusním voze, nebo že vidíme na jeho ruce drahé hodinky, nutně neznamená, že se jsme se setkali se skutečně úspěšným jedincem.

Vzpomněl jsem si na jeden příklad. Kdysi jsem jako mladý kluk znal jednoho muže, který jezdil po barech a diskotékách s velmi drahým a luxusním SUV, měl drahé, značkové oblečení a vystupoval na veřejnosti jako opravdový boháč. Ve skutečnosti ale ten člověk žádným boháčem nebyl. Pracoval v továrně a většina jeho mzdy šla na splátku auta a dalších nesmyslných půjček. Bydlel v malé garsonce a neměl ani postel, pouze matraci hozenou na podlaze. Spousta lidí ho ale přesto považovalo za bohatého a úspěšného, a to jenom podle pozlátka, které viděli na povrchu a které absolutně nevypovídalo o jeho reálném životě.

Prakticky úplně stejně můžeme pohlížet na bohatství ega. Nemyslím tím totiž jen přehnaně velké sebevědomí, kdy si myslíme, že jsme ve všem nejlepší a potřebujeme to neustále dokazovat našemu okolí. Mám na mysli především stav, kdy víme, že nejsme v něčem dobří, ale vnímáme to jako naší slabinu. Je to stav naší mysli, kdy máme strach ukázat si naší slabou stránku a přiznat ji jak sami sobě, tak našemu okolí. A tak si hrajeme na něco, co nejsme, vystupujeme například arogantně vůči jiným lidem, lžeme a vyprávíme o výsledcích, kterých jsme nikdy nedosáhli. Nebo jen na oko předstíráme, že jsme v něčem dobří. A pokud náhodou zjistíme, že je v našem okolí někdo skutečně schopný, tak se zaměříme na jeho slabiny a začneme na ně ukazovat. A to jen ze strachu, aby si nikdo nevšiml těch našich slabin.  O tom je podle mého bohaté ego, které nezná slovo pokora. 

Přitom když se zamyslím nad chováním skutečně bohatých a velmi úspěšných lidí, za kterými stály nějaké konkrétní výsledky, tak právě pokora bylo něco, co měli všichni tito lidé společné. A víte, jak se tito lidé naučili pokoře? Jednoduše tak, že byli sami sobě ochotni přiznat, že nemusí být ve všem nejlepší, a především že přestali své slabé stránky vnímat jako nějaký nedostatek. Tito lidé pochopili, že chybovat je lidské, ale jen hlupák své chyby opakuje. Jen skutečně úspěšní lidé jsou schopni se ze svých chyb poučit a jít zase dál. 

Být pokorný ale určitě neznamená, že se stydíte mluvit o tom, co se vám povedlo, neznamená to, že nemůžete mluvit o tom, v čem jste dobří. Je to hlavně o upřímnosti, protože jste schopni mluvit jak o svém úspěchu, tak o svém neúspěchu úplně stejně. Na začátku podcastu jsem říkal, že vám pokora bude pomáhat ke kultivaci růstového myšlení. A víte proč? Protože pokud chceme někam růst, tak základem vždy musí být, že musíme mít kam růst. A pokud nám chybí pokora a my si myslíme, že jsme snědli všechnu moudrost světa, víme a děláme všechno nejlépe, tak jednoduše nezbývá už kam vyrůst. Když už všechno víme, tak jak bychom mohli někam skutečně růst? Proto nám pokora pomáhá k neustálému růstu, protože si díky ní uvědomujeme naše slabé i silné stránky, víme, kde máme mezery a kde je prostor pro další růst. Jakmile takový prostor objevíte a víte, proč je pro vás důležité jej vyplnit, tak už stačí jen jediné – zvednout se, jít za svým cílem a být zase o kousek lepším. 

O tom si myslím, že pokora je, a já jsem přesvědčený, že všichni pravidelní posluchači podcastu Myšlením na vrchol moc dobře vědí, jak důležité je pečovat o svou pokoru. A proto vám všem budu velmi vděčný, pokud dostanete chuť podělit se o jakékoliv zkušenosti, kdy a jak se vám podařilo díky pokoře vyrůst. Můj e-mail je eder@improovio.cz, tam mi můžete napsat, ale stejně tak mi můžete nechat zprávu také na našem webu nebo na našich sociálních sítích. Díky moc za Vaše zprávy a pro dnešek už vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder