Klíčové uvědomění pro zlepšení mého života

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Mluvím ve svém podcastu velmi často o vlastnostech a dovednostech úspěšných lidí. Věřím, že každý z nás má v sobě sílu změnit svůj život k lepšímu a vůbec nezáleží na tom, zda žije průměrný život, zda je chuďas, nebo milionář. Vždy je prostor pro změnu a pro zlepšení, záleží jen na nás, zda máme o tuto změnu zájem. Respektive zda cítíme někde uvnitř sebe potřebu změny. Když žijeme mizerný nebo jen průměrný život, často sníme o tom, jaké by to bylo, kdybychom měli více peněz nebo volného času. Jak ale nakládáme s tím volným časem, který máme už dnes? A stejně tak – jak hospodaříme s penězi, které vyděláváme dnes? 

Nedávno jsem četl v jedné knize citát, co mě vedl k zamyšlení. Opravdu se omlouvám, ale autora tohoto citátu ani jeho přesné znění si nepamatuji. Ten citát ale říkal něco ve smyslu: Ukažte mi, za co utrácíte své peníze, a já vám řeknu, kdo jste a jaké jsou vaše opravdové hodnoty. A proto se vás ptám: Za co utrácíte své peníze a jak nakládáte se svým volným časem dnes? Také občas přemýšlíte, jak by byl život jednodušší a bohatší, kdybyste měli víc peněz a volného času? Myslíte, že byste se cítili šťastnější?

Jestli mě mé životní úspěchy i neúspěchy něco naučily a jestli je zároveň i něco, co jsem se naučil já od opravdu velmi bohatých a úspěšných lidí, je to ten fakt, že o velikosti našeho bohatství a štěstí nerozhoduje velikost našeho bankovního konta. Poznal jsem poměrně dost velmi bohatých lidí, s velkými bankovními účty, o kterých si nemyslím, že by žili šťastné a bohaté životy. A naopak jsem poznal i spoustu velmi šťastných lidí, co dokázali žít skutečně naplno a nepotřebovali k tomu prakticky žádné peníze. V čem se tedy skrývá opravdové životní štěstí? 

Míra našeho štěstí je velmi subjektivní. Asi prostě nejde jen tak napsat nějaký univerzální návod na štěstí, podle kterého bychom se měli řídit, úplně stejně jako nelze napsat univerzální návod na úspěch. Pro někoho je úspěch, když vyhraje závod ve svém oblíbeném sportu, pro jiného, když uvede na trh nový produkt, a pro někoho zase, když dosáhne vysněného povýšení. Většinou měříme míru svého úspěchu splněnými cíli, měříme ji svými výsledky a očekáváme, že čím více výsledků uvidíme, tím šťastnější a bohatší život budeme žít. Ne vždy je to ale pravda. Někdy máme za sebou ty nejlepší výsledky, ale přesto se nedokážeme cítit doopravdy šťastně. A já se ptám – jak je to možné? Čím to je, že ani přes skvělé výsledky a obrovskou spoustu peněz nedokážou být někteří lidé opravdu šťastní?

Už mnohokrát jsem ve svém podcastu říkal, že základním parametrem, o který bychom měli opírat všechna svá rozhodnutí, a tím i všechny své činy, jsou naše hodnoty. Myslím si, že dokud nemáme v životě ujasněný a uspořádaný hodnotový žebříček a dokud si tohoto hodnotového žebříčku nejsme skutečně vědomi, neměli bychom dělat žádná životní rozhodnutí. Nebo jinak – udělat je samozřejmě můžeme, ale s největší pravděpodobností nám tato rozhodnutí do života žádné štěstí nepřinesou. A hned vám vysvětlím, proč si to myslím nebo jak jsem na to přišel.

Myslím, že nejlépe to dokážu vysvětlit na osobní zkušenosti. Často jsem ve svém podcastu zmiňoval mou minulost, kdy jsem vážil asi 150 kg. Tento můj v uvozovkách fyzický hendikep byl vlastně mnohem více mentálním hendikepem, který mi bránil cítit se šťastně a lépe. Možná byste si řekli: co může být snazšího než tento fyzický hendikep odstranit? Prostě zhubni, a budeš šťastnější. To zní samozřejmě logicky, věřte, že jsem se o tuto logiku opravdu dlouho snažil. Ale prostě mi to nešlo, nebyl jsem schopen držet správnou životosprávu a hubnout. Měl jsem kvůli tomu nízké sebevědomí ve vztazích s holkami i s kamarády. Často jsem jako dítě čelil posměškům. Nemůžu ale říct, že by mě lidé v mém okolí neměli rádi nebo že bych měl někdy málo přátel. Naopak, nikdy jsem neměl problém udělat si spoustu přátel a vycházet s nimi velmi dobře. Někteří z nich mě i hodně podporovali a chtěli mi pomoct odstranit můj fyzický hendikep, ale nikdy se jim to nepovedlo. A není se čemu divit, protože tehdy mi v tom pomoct prostě nešlo. Netrpěl jsem totiž jen nízkým sebevědomím, trpěl jsem především velmi nízkou sebeúctou. Právě to mi nejvíc bránilo vypořádat se s nadměrnou obezitou, a zlepšit tak i své mentální štěstí. 

Mým problémem totiž nebylo, že bych nebyl sportovně nadaný nebo že by mě lidé neměli rádi. Největším problém bylo, že jsem se neměl rád já sám. Byl jsem vůči sobě vždy hrozně kritický a spoustu věcí jsem si často vyčítal. Zamyslím-li se nad tím, co jsem tehdy dělal, jak jsem se choval a hlavně podle čeho jsem dělal svá rozhodnutí, jasně vidím, že jsem upřednostňoval hodnoty a potřeby jiných lidí před těmi vlastními. Jednoduše řečeno, bylo pro mě důležitější zůstat v práci přesčas, obětovat svůj čas někomu jinému, respektive potřebě někoho jiného. Raději jsem šel pomoct někomu jinému nebo splnil přání někomu jinému. Nemyslel jsem na svá přání a na svoje potřeby. Nebyly pro mě důležité, to ale znamená, že pro mě bylo důležitější štěstí někoho jiného. Potom se není čemu divit, že jsem já sám nedokázal být šťastný.

Myslel jsem si totiž kdysi, že myslet na své potřeby, na to co chci já, je sobecké. Myslel jsem si, že je normální myslet na druhé, pomáhat druhým a obětovat se pro ně. Až později mi došlo, že plnit si své sny, myslet i sám na sebe a žít bohatý život ve všech jeho ohledech není vůbec otázkou sobeckosti, ale opravdového štěstí. Protože jen opravdu šťastní lidé mohou i další lidi kolem sebe udělat opravdu šťastnými. A to není přece vůbec nic sobeckého, pomáhat někomu ke štěstí. Nebo snad ano? Došlo mi, že jen to, jak sami sebe vnímáme před zrcadlem, rozhoduje o tom, jak bohatí a šťastní ve skutečnosti budeme. Pokud se mnou v tomto souhlasíte a možná se taky necítíte úplně šťastní a bohatí jako kdysi já, zkuste si teď odpovědět na otázku, kterou jsem položil na začátku dnešního podcastu. Za co utrácíte většinu svých peněz a jak nakládáte se svým volným časem? Kolik ze svých peněz a času jste ochotni investovat sami do sebe? Zkuste se nad touto otázkou opravdu zamyslet, možná že odpověď na ni vám řekne, proč se vám nedaří změnit svůj život k lepšímu. Mně osobně to alespoň ukázala a toto uvědomění mi pomohlo přehodnotit svůj hodnotový žebříček, možná to tedy pomůže i vám.

Pokud ano, budu za to moc rád a ještě raději budu, když mi napíšete třeba svou životní zkušenost, kdy jste si uvědomili, že sebeúcta nebo sebeláska nejsou to samé jako sobectví. Je to vlastně pravý opak, samozřejmě pokud to nezačneme přehánět. Protože když má někdo na svém hodnotovém žebříčku jenom samé já, já, já a jenom já, opravdu se nedá mluvit o sebeúctě. Nebo snad ano? A kde je vlastně ta správná míra naší sebelásky a jakou roli v ní hrají naše hodnoty? O tom bych chtěl mluvit zase v další epizodě. Tak se na ni těšte a hlavně mi nezapomeňte napsat e-mail nebo zprávu, a to ať už přímo na náš web, nebo klidně i sociální sítě. Najít mě můžete třeba na LinkedIn, i tam můžeme být ve spojení, tak se o něj nebojte požádat. Díky moc a pro dnešek vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder