Jak prostřednictvím hodnot pečovat o vlastní sebeúctu

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V posledních několika epizodách jsem mluvil hodně o síle naší mysli, mluvil jsem také o našem šestém smyslu a o síle, která se skrývá v našich emocích. Mimo jiné jsem také zmiňoval, že pokud chceme změnit svůj život k lepšímu a splnit si nějaký životní sen, potřebujeme v sobě probudit neutuchající touhu a vášeň, která se stane hnací silou naší životní změny. Věřím, že i většina z mých posluchačů bude v těchto tvrzeních se mnou souhlasit a že ve všem, o čem jsem zde mluvil, také vidíte přínos pro svůj život. V minulém díle jsem ale otevřel téma, které se vším velmi úzce souvisí a které je pro osobní rozvoj a růst každého z nás možná jedno z nejdůležitějších vůbec.

Tím tématem je naše sebeúcta, nebo chcete-li, naše sebeláska. Vyprávěl jsem vám v tom předchozím podcastu svou zkušenost, kdy jsem si uvědomil, jak mi moje nízká sebeúcta bránila ve zlepšení mého života. Často slyšíme, jak je důležité naslouchat svému srdci, jak je důležité poslouchat svou intuici. I já jsem říkal, že naše emoce, tedy to, jak se cítíme, rozhoduje také o tom, jak se chováme. Naučit se pracovat se svými emocemi často není jednoduché. Myslím si ale, že je důležité si uvědomit, že dokud se nenaučím ovládat své emoce, budou to ony, kdo bude řídit můj život, ne já. Nejhorší, co můžeme dělat, je potlačovat své emoce, to jsem vysvětloval zrovna nedávno na příkladu s vodou, která si vždy najde svou cestu. Emocím bychom se měli učit naslouchat a umět je rozpoznat, jen tak v nich můžeme objevit nějakou skrytou sílu. Rozhodně to ale neznamená, že bychom se měli těmito emocemi i slepě řídit. 

Je úplně v pořádku cítit se špatně, být naštvaný nebo mrzutý, občas se to prostě stává, člověk nemůže být pořád usměvavé a pochodující sluníčko. Co ale už v pořádku není, je dopustit, aby tato emoce ovlivnila moje chování. Jednak tím můžeme ublížit někomu ve svém okolí, jednak tím s největší pravděpodobností ublížíme i sami sobě. Slepě důvěřovat svým emocím je totiž ta nejlepší cesta ke snížení sebeúcty. A nízká sebeúcta vede k nízkému pocitu štěstí, a jak jsme si řekli už minule, jen opravdu šťastný člověk může dělat šťastnými i lidi ve svém okolí. 

Proto je tak důležité a podstatné uvědomovat si, jak se cítím, a rozhodnout se, jak moc nechám těmito pocity ovlivňovat své chování. To nejlepší, co může každý z nás udělat pro sebe sama i své okolí, je proto jakési sladění svých emocí se svým hodnotovým žebříčkem. Teď si možná říkáte, co je to za hloupost. Jak mám jako sladit svoje emoce se svými hodnotami? Jde o to, sladit se svými hodnotami hlavně chování, které vychází z emocí. 

Pravdou totiž je, že naše emoce jsou velmi často v rozporu s našimi hodnotami, protože emoce reagují na podněty v našem okolí. My nejsme schopni ze sta procent ovlivnit, co se stane v našem prostředí a jakou emoci to v nás vyvolá. Jsme ale schopni říct, zda a jak necháme touto emocí ovlivnit své chování. Proto je tak důležité umět své emoce rozpoznat, identifikovat je. A než jimi nechám ovlivnit své rozhodnutí a chování, položit si například otázku, zda to chování, ke kterému mě vede moje emoce, je nebo není v souladu s mými hodnotami. Když si totiž dokážu tuhle jednoduchou otázku uvědomit, velmi snadno se vyhnu chování, kterého můžu později litovat. Abych toho ale byl schopen, musím nejprve vůbec nějaký hodnotový žebříček mít a být si ho vědom. Zcela logicky – pokud nemám své hodnoty ujasněné, nemám podle čeho své emoce slaďovat.

Opět se mi tak potvrzuje, že od našich hodnot se odvíjí veškerý náš úspěch a osobní růst. Ten, kdo nezná své hodnoty, bude těžko rozvíjet a kultivovat své růstové myšlení. A s velkou pravděpodobností bude žít reakční život, kdy jen pořád dokola reaguje na vše, co se děje okolo něj, a tím pádem není tvůrcem svého života. 

Zkusil bych vám to možná znovu ukázat na nějakém příkladě. Určitě se vám také někdy v životě stalo, že vás rozzlobily například vaše děti. Udělaly třeba něco, co se vám nelíbilo, a to vás naštvalo – hrály si na honěnou, u toho strašně křičely, běhaly po domě a rozbily vázu po babičce. Tato negativní situace ve vás v tu chvíli vyvolala emoci vzteku a rozčilení a to vás vedlo k chování, jehož jste možná později litovali. Najednou jste začali na děti hlasitě křičet a nadávat jim. Když jste pak vychladli, možná jste toho začali litovat, říkali jste si, proč jste na ty děti tak křičeli, vždyť to byla jenom hloupá váza. Podobnou situaci asi zažila spousta z nás. Problém je nejen v tom, že jste svým chováním mohli ublížit svým dětem, ale že jste následně mohli ublížit i sami sobě. Protože jste najednou měli úplně zbytečné výčitky, možná jste k sobě byli i příliš kritičtí, což mohlo o nějaký ten stupínek snížit vaši sebeúctu. Najednou jste si prostě sami sebe méně vážili, protože jste věděli, že jste se mohli chovat jinak a lépe. A já se vás teď zeptám: Co způsobilo oslabení vaší sebelásky? Mohly za to snad vaše děti, které si prostě jen chtěly hrát? Anebo emoce, která nebyla v souladu s vašimi hodnotami? A teď je možná správný čas si uvědomit, co má pro vás v životě větší hodnotu. Je to ta rozbitá váza? Vaše děti? Nebo snad vy sami?

Věřím, že znám vaši odpověď a to řešení, jak se vyhnout snížení vlastní sebeúcty a současně jak se vyhnout zcela zbytečnému ublížení nějaké blízké osobě, je naprosto jednoduché. Stačí jen umět rozpoznat své emoce, být si vědom vlastních hodnot, a až potom se rozhodnout, jak se chci chovat. Uvidíte sami, že když se tohle naučíte, nejen že se vyhnete úplně zbytečně emotivnímu chování, ale budete mít sami sebe i více rádi. Já jsem býval jako dítě hodně cholerický a hodně jsem se nechal řídit emocemi, když jsem se ale naučil své chování více řídit, ale současně emoce ani nepotlačovat, dokázal jsem si víc vážit sám sebe a všechny výzvy, sny a cíle byly rázem snazší, možná i proto, že jsem pro ně měl najednou více energie. 

To byl tedy dnešní podcast Myšlením na vrchol, jako vždy budu moc rád, když mi napíšete třeba na náš web improovio.cz, co jste si z něj odnesli, zda pro vás byl nějakým způsobem přínosný a nebo vám jen udělal úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder