Jak jsem kvůli síti Clubhouse propadl FOMO a prozřel

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Ať si to budeme chtít přiznat, nebo ne, celá naše společnost se stala totálně závislou na moderních technologiích. Počítače převzaly náročné výpočetní operace, a díky tomu jsme schopni vše dělat efektivněji a s větší přesností. Automatizace procesů si našla místo v každé oblasti našeho života. Vizionáři mluví o autonomním řízení, celou svou domácnost můžete už dnes ovládat ze své pohovky prostřednictvím mobilního telefonu. Čistě teoreticky z té pohovky nemusím ani vstát a můžu řídit celý svůj život. Získali jsme tak díky moderním technologiím obrovskou míru pohodlnosti a svobody. Napadá mě ale otázka: Kdo přebírá zodpovědnost za tuto svobodu? 

Pokud nějaký automat ve výrobě začne vyrábět zmetky, čí je to chyba? Je to snad chyba toho robota? Nebo obsluhy, která si nevšimla, že celý den vyrábí vadné kusy? Nebo je to snad chyba programátora, který umožnil, aby robot vůbec mohl začít špatné kusy vyrábět?  

Jak jsem říkal, hodně vizionářů mluví s nadšením o budoucnosti. Mluví o umělé inteligenci, o autonomním řízení. Do této oblasti se pumpují obrovské peníze, je to další velký krok v lidských dějinách, který nám pravděpodobně ještě více usnadní život, a možná nám tyto technologie dají ještě více svobody. Ovšem vždy, když slyším slovo svoboda, první, co mě napadne, je zodpovědnost. A proto se ptám, kdo převezme odpovědnost za chování moderních technologií.

Asi dnes není jednoduché odpovědět na tuto otázku, alespoň pro mě ne. Faktem ale je, že dnes tato zodpovědnost zůstává pořád na každém z nás. Nemůžeme prostě svalovat vinu na to, že počítač je příliš pomalý nebo že nám snad sociální sítě ničí životy. Protože to my jsme počítač přehltili, to my dopouštíme, aby se sociální sítě staly naším zlým pánem. 

Posluchači, kteří poslouchají mé podcasty už dlouho a pravidelně, mě už trochu znají a vědí, že nejsem z těch, který by jen kritizoval, nadával a stěžoval si. Nemám to v úmyslu ani dnes a byl bych nerad, aby to vyznělo, že jsem proti pokroku. Všechny moderní technologie nám přinášejí do života jak obrovské pohodlí, tak i obrovské příležitosti. Využít tohoto obrovského pohodlí je opravdu velmi snadné, ovšem objevit a využít příležitosti si už vyžaduje naši aktivitu. Abychom toho ale byli schopni a dokázali tyto příležitosti objevit, měli bychom si uvědomit právě tu základní věc, o které jsem mluvil na začátku mého podcastu. A tou je, že jen my jsme zodpovědní za své životy a za to, jakou roli v nich budou moderní technologie hrát. Dnes bych se s vámi chtěl podělit o svou čerstvou životní zkušenost, kdy jsem zjistil, že moderní technologie se v mém životě mohou stát nástrojem zkázy.

Největší problém, který jsem začal pozorovat na svém chování, bylo naprosto zbytečné a bezvýznamné trávení času na sociálních sítích. Několikrát jsem přistihl sám sebe, jak beru do ruky telefon s myšlenkou někomu napsat nebo něco udělat, ale první, co jsem udělal, bylo, že jsem automaticky otevřel Facebook nebo jinou sociální síť. Tento zlozvyk se může zdát bezvýznamný, ale v důsledku každému, kdo si jej osvojí, brání být sám se sebou. Je to jako jakýkoliv jiný zlozvyk, jako jakákoliv jiná závislost, a čím více na tu závislost myslíme, tím větší máme nutkání ji dělat. Já si uvědomuji, že tím nezískám žádný přínos pro svůj život, ale je náročné se tomu bránit. Bylo to úplně stejné, jako když jsem kdysi kouřil cigarety. Chápal jsem, že to neprospívá mému zdraví, ale přesto jsem nedokázal odolat.

Závislost na sociálních sítích nám způsobuje tzv. syndrom FOMO, což je zkratka z angličtiny „fear of missing out“, v překladu strach z promeškání. Totální akceleraci tohoto syndromu jsem pocítil sám na sobě poslední dva týdny, co jsem se připojil na sociální síť Clubhouse. Ti z vás, co na Clubhouse už jsou, možná dobře vědí, o čem teď mluvím. Z pohledu lidské psychiky je ta síť udělaná naprosto geniálně, je úplně jednoduchá a tím, že veškerá diskuse probíhá pouze online a vy nemáte možnost se k něčemu vrátit, máte neustále potřebu být připojení, aby vám náhodou něco neuniklo. Představte si, že na Clubhouse už několik dní běží roomka business 24/7. Je to místnost, kde je neustále někdo připojený a kde se řeší nejrůznější témata z oblasti businessu a podnikání. Ta témata jsou navíc tak zajímavá, že máte potřebu tam pořád být, protože se skutečně dozvíte něco hodnotného. A to ještě víc prohlubuje zmiňovaný syndrom FOMO. 

Největší pomyslnou facku jsem dostal, když mi moje žena řekla, že se jí děti už ptaly, zda si teď budu povídat jenom s cizími lidmi na Clubhouse, nebo jestli si budu ještě povídat s nimi. Musím se vám tady všem přiznat, že v tu chvíli jsem se fakt sám za sebe styděl a řekl jsem si: Vždyť já jsem strávil za poslední týden tolik času s lidmi, které vůbec neznám, no nejsem já blbec? Skutečně tohle chci? Okrádat sám sebe o čas, který můžu trávit s lidmi, kteří pro mě mají tu největší životní hodnotu?

Proto jsem si řekl, že je potřeba naučit se s tím pracovat, a vrátil jsem se ke svému ověřenému pravidlu. Tím pravidlem je připomenout si a uspořádat svůj hodnotový žebříček a podle něj se rozhodnout, jak se budu dále chovat. Clubhouse, Facebook ani jinou sociální síť nebo moderní technologii nechci v žádném případě zavrhovat. Vidím v nich totiž obrovskou příležitost, jak být ve spojení s vámi, mými posluchači a čtenáři webu, a to také naplňuje můj hodnotový žebříček a mou životní vizi. Proto jsem se rozhodl využívat Clubhouse čistě jako profesní sociální síť a nástroj, jak komunikovat se svými čtenáři a posluchači. Pokud tedy budete mít zájem podělit se o nějaké myšlenky, mám v plánu i zde publikovat rozhovory živě nebo s vámi diskutovat v předem daný čas na nějaké téma osobního rozvoje. Pokud tedy jste na Clubhouse a jste ve spojení, najdete mě tam jako Lukáše Edera a můj profil jistě poznáte.

Závěrem dnešního podcastu bych tak chtěl říct, že jsem vlastně vděčný za tuto negativní zkušenost, kdy jsem se po tak dlouhé době nechal totálně pohltit nějakou závislostí. Díky tomu jsem si totiž mohl uvědomit, že dělám něco špatně, a také díky tomu jsem to mohl změnit. A v dalším podcastu bych se zase rád podělil o pár tipů, které mi v této změně pomáhají i dnes a možná by mohly inspirovat také vás. Jestli vás tedy zajímají a také přemýšlíte, jak pracovat nejen se sociálními sítěmi tak, aby pro vás byly přínosem, a ne nástrojem zkázy, pusťte si Myšlením na vrchol zase zítra. A jestli posloucháte zpětně, můžete jít rovnou na další epizodu. V obou případech budu rád, když potom napíšete a třeba se i podělíte o svou zkušenost. Předem díky moc za ni, už teď se na ni těším a přeji všem úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder