Inventura jako začátek životní změny

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dnes bych se s vámi opět rád podělil o jednu zprávu, kterou mi poslal můj pravidelný a věrný posluchač Mirek. Ten reagoval na podcast, kde jsem svým posluchačům představil interaktivní PDF dokument s názvem Průvodce životní změnou. Abych řekl pravdu, Mirkova zpráva mě tak trochu překvapila. Známe se už i osobně a vlastně jsem ani nečekal, že by měl potřebu na svém životě něco měnit. Mirkova firma obchoduje převážně s moldavským vínem a po Novém roce mi s hrdostí a pokorou napsal, že se jim ve firmě podařilo překonat roční cíl v prodeji vína, kdy za rok 2020 prodali, a teď se podržte, přes 1 853 000 lahví vína. Proto mě docela překvapilo, že by úspěšný obchodník, jako je Mirek, měl potřebu ve svém životě něco změnit, když je schopen takto bořit stanovené cíle.

Znovu se mi tak potvrdil fakt, že ať jsme v životě jakkoliv úspěšní, ať se nám podaří dosáhnout jakéhokoliv cíle, vždy máme možnost chtít změnu, být ještě lepšími. S Mirkovým svolením bych se s vámi, moji milí posluchači i čtenáři webu improovio.cz, rád podělil o slova, která mi  Mirek napsal:

„Milý Lukáši, Vy mi dáváte! 😃 Zkusil jsem si vyplnit váš, jak říkáte, ‚jednoduchý pracovní nástroj‘. Ufff! Sedím nad ním už několik hodin. Práce mi stojí, ale já se rozhodl zvítězit!

 Nejhorší bylo začít. Když člověk, jako jsem já, už má pár křížků na krku a tak nějak se nechal delší dobu unášet tím, jak Vy říkáte, reakčním životem, který je sice možná snadnější, ale prázdnější, při pohledu na zadání ve Vašem průvodci vlastně neví, co začít psát. Vždyť už si ani neuvědomuji, co jsou ty hlavní momenty, za které mohu být v životě vděčný, co jsem považoval a považuji za prohřešky a křivdy, díky kterým mám nějaké výčitky; a co teprve dětské sny? To existuje? Já si někdy něco přál? Vždyť jsem byl vždy takový introvertní outsider, nedoslýchavý, šilhající, neduživý, neoblíbený… Vždyť jsem byl jako dítě rád, že jsem si měl vůbec s kým hrát, a až jsem dostal první počítač, nepotřeboval jsem ani to. Zavřel jsem se na hodiny do světa počítačových her a později jsem nasával informace z oblasti IT. Tak co jsem si vlastně jako dítě přál?

  A jak jsem tak seděl nad tím průvodcem, něco se stalo. Pomalu jsem si začal vybavovat všechny ty tužby, prohřešky, sny, formující situace a momenty, za které jsem vděčný. Krásně mi to do sebe začalo zapadat a zadání ohledně vlastní minulosti jsem nakonec zvládl.

  Nojo! Ale to jsem teprve u bodu č. 7. Ale co dál? CO jsou ty hlavní chyby, ze kterých si mám vzít poučení? Kdo určuje, že právě to, co jsem tam napsal, je chybou? A co teprve ta osobní vize? Co vlastně je to důležité, kým se chci stát za deset, pět let či rok? A co jsou ty zásadní cíle, které bych si měl stanovit?

 Tady jsem se, zatím, zasekl. Ale já se nevzdám a slibuju sobě a vlastně i Vám, že ten Vámi vytvořený průvodce vyplním až do konce. Už jen proto, že to má obrovský smysl a význam si tuto rekapitulaci a vizi udělat. A taky je to i můj projev úcty k Vám, protože jste si s tím dal opravdu mnoho práce a já si toho moc VÁŽÍM!

 S přáním úspěšného a krásného dne se loučím a jdu pokračovat v přemýšlení nad svou budoucností.“ 😊

Mirku, já vám ještě jednou moc děkuji za vaši zprávu i reakci na zmiňovaného průvodce. Věřím, že i vaše zkušenost někoho z posluchačů podcastu bude inspirovat, aby si průvodce stáhl, udělal si čas na sebe a na inventuru svého života. Reagoval jsem na zprávu e-mailem a vy jste mi obratem volal, že je to až neuvěřitelné, protože jste zrovna pracoval na dalších bodech v průvodci a do toho vám přišel e-mail ode mě. V té zprávě jsem reagoval především na váš dotaz ohledně životních chyb a vize, na čemž jste se možná tak trochu zasekl.

Jak jsem psal, já osobně vnímám chyby jako situace, které se nějakým způsobem zapsaly hluboko do mé paměti a o kterých vím, že nebyly dobrým rozhodnutím. To ovšem neznamená, že bych jich litoval. Naopak jsem za ně vděčný, a právě proto bych si je měl připomínat, abych nezapomněl, co mě tyto události naučily. A ohledně té dlouhodobé vize – nepřemýšlím nad tím jako nad něčím, co bych chtěl v životě mít, ale spíš kým bych se chtěl stát, a hlavně, jak se chci za těch deset let cítit. Vím například, že mé děti budou za deset let už samostatní chlapi, tím pádem budu mít asi i jiné hodnoty a od nich se bude odvíjet i celý můj život. Je stejně tak důležité vědět, kým se chcete stát za deset let, jako kým chcete být zítra, rozdíl vidím jen v přesnosti vašich představ. Ta pětiletá nebo desetiletá vize je spíš taková směrovka. Je to něco, co vám říká, jakým směrem jít, a vůbec nic vám nebrání tu směrovku kdykoliv otočit a svou vizi přehodnotit. My samozřejmě nevíme, jaké možnosti budeme mít za pět nebo za deset let, to ovšem neznamená, že bychom měli čekat, až tyto možnosti zjistíme.

Tak snad jsem vám, Mirku, alespoň trochu pomohl daného průvodce dokončit a možná i někoho dalšího inspiroval vykročit ze své komfortní zóny a zamyslet se třeba nad tím, co bych chtěl v životě změnit a jaké že jsou vlastně mé dětské sny. Pokud se mi to podařilo, mám z toho už teď radost a těm z vás, kteří nevědí o jakém průvodci a pracovním sešitě je tady celou tu dobu řeč, stačí kliknout zde. Omlouvám se za ten anglický název, ale prostě český název v podobě elektronický pracovní sešit se nám tam prostě nevešel. Pokud vás to tedy zajímá, k dispozici je zde, a to úplně zdarma. Stačí jen zadat svůj e-mail, abychom věděli, na jakou adresu jej můžeme odeslat. No a pokud si jej stáhnete nebo už jste na něm taky začali pracovat jako Mirek, budu moc rád, když mi taky dáte vědět, zda vám to nějak pomohlo anebo klidně zda vám v sešitě třeba něco chybělo. Předem díky, můj e-mail je eder@improovio.cz. Budu se na vás těšit v dalším podcastu Myšlením na vrchol a také dnes vám samozřejmě přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder