Co bude největší výzvou evoluce v 21. století?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Asi před dvěma týdny jsem si s Davidem Kolářem povídal v rámci našeho pondělního živého vysílání o nové sociální síti a platformě Clubhouse. Tehdy to pro mě byla úplná novinka, se kterou jsem měl pramálo zkušeností. Za ty dva týdny jsem už ale několik zkušeností nasbíral a musím říct, že pokud člověk dokáže s touto platformou vědomě pracovat, může se pro něj stát velmi zajímavým a efektivním nástrojem pro získávání zkušeností a názorů lidí z různých oborů. Je to v zásadě jako s jakoukoli jinou sociální sítí nebo vlastně i moderní technologií. Jen já rozhoduji o tom, zda bude mým dobrým sluhou, zlým pánem, nebo snad nástrojem zkázy. Dnešní podcast ale nebude o Clubhouse jako takovém, pokud ale už na této platformě trávíte svůj čas, určitě budu moc rád, když se zde propojíme a budeme mít možnost vyměnit si zkušenosti v rámci nějaké diskuse.

Dnes bych chtěl trochu navázat na nedávný rozhovor s Marianem Jelínkem a vlastně i na téma, které se v rámci Clubhouse probíralo už mnohokrát a bylo i souvislosti s tímto novým fenoménem hodně aktuální. Jedná se právě o naši závislost nejen na sociálních sítích, ale i moderních technologií obecně.

Z jedné strany nám totiž všechny moderní technologie obrovským způsobem ulehčují život. Můžeme díky nim být velmi produktivní, pracovat efektivně a dosahovat nevídaných výsledků. Otázka ale je, zda neztrácíme kvůli všemu tomuto vylepšení tak trochu i sami sebe. Nejdou tyto technologie už tak trochu proti lidské evoluci?

Když se nad tím zamyslím, tak všichni, kdo žijeme v moderním západním světě, máme k dispozici naprostý blahobyt a s tím spojenou i obrovskou míru svobody. Byli jsme ale schopni s touto svobodou převzít i odpovídající míru zodpovědnosti? 

Když si představím naše chování v dnešním světě naprostého blahobytu, tak čistě teoreticky nemusíme celý jeden rok vyjít z domu. Dokud budeme mít připojení k elektrické energii a internetu, můžeme z domu pracovat, nakupovat, vzdělávat se i komunikovat s blízkými. Nemusíme prostě nikam chodit, stačí jen sedět u počítače, být na síti, a všechny životní potřeby si zajistíme. Toto je samozřejmě naprostý extrém, ale čistě teoreticky to už v dnešní době možné je.  

Tento styl života bohužel ale není archetypálně v souladu s vývojem celé naší lidské společnosti. Ještě před sto lety musela většina lidí vyvíjet pravidelnou fyzickou aktivitu, aby si zajistili základní lidské potřeby. Na tuto fyzickou aktivitu jsme byli zvyklí několik tisíc let. Líbí se mi k tomuhle poznámka právě od Mariana Jelínka, který mi říkal: „No dokážete si představit, že byste přišli před sto lety s projektem sítě fitness center? Lidé by vás měli za blázna.“ A Marian má v tom naprostou pravdu. Potřeba a rozvoj fitness center přišly až ve chvíli, kdy míra našeho blahobytu dosáhla takové úrovně, že jsme už neměli potřebu vykonávat fyzickou aktivitu pro zajištění svých základních lidských potřeb. Ten pohyb nám prostě začal chybět, a tak jsme začali více sportovat. 

Potom jsme také zjistili, že ty stravovací návyky, které jsme převzali od našich praprapředků, také nejsou úplně v souladu s dnešní dobou, a mimo jiné se s narůstající kvantitou potravin začala horšit i jejich kvalita. Začali jsme si tedy dávat pozor i na to, co jíme, protože jsme si uvědomili, že jsme to, co jíme. A možná že nás blahobyt, ve kterém žijeme, právě teď dovedl do bodu zlomu, kdy bychom vedle aktivního vyhledávání pohybu a vybírání si zdravé stravy měli začít přemýšlet i nad tím mindfoodem. Nad potravou naší mysli. Vnímám to možná jako výzvu pro nás všechny začít si vědomě vybírat kvalitní informace a uzpůsobovat prostředí kolem sebe k tomu, abychom tyto informace pravidelně vyhledávali.

A moderní technologie mají v tomto ještě jednu skvělou vlastnost. Je sice pravda, že na jedné straně nám možná až příliš kradou pozornost a pro nás všechny je velkou výzvou naučit se s nimi pracovat a ovládat je. Na straně druhé nám ale konkrétně k vybírání toho mindfoodu skvěle pomáhají. Pokud jsme totiž na sociálních sítích, všechny algoritmy a nějaké řekněme už umělé inteligence nám dodávají ten obsah, který my sami chceme. Ta inteligence na pozadí, kterou nevidíme, se totiž učí od nás, to my jí říkáme, jaký obsah nás zajímá, co chceme číst a sledovat. Ona nám to sama nevnucuje. Proto je vždy jen na našem rozhodnutí, jaký obsah budeme na internetu a sociálních sítích konzumovat. 

Mně třeba pomohlo si uvědomit jednu základní věc, která vychází ze známého citátu. Ten citát zní: Pokud jste za za produkt nic nezaplatili, tak vy jste tím produktem. Cílem všech společností na internetu je vydělávat peníze a nevidím na tom nic zlého. Čím více uživatelů mají tyto firmy ve své síti a čím delší čas tam tito uživatele stráví, tím více peněz na nich mohou vydělat. Proto se všechny tyto firmy předhánějí o naši pozornost, má pro ně obrovskou hodnotu. Byl bych ale nerad, aby to dnes vyznělo jako nějaká kritika nebo hate. Tohle je prostě čirý fakt, který já jako jedinec nejsem schopen ovlivnit. Pořád jsem ale schopen ovlivnit své chování, je totiž hlavně na mém rozhodnutí a způsobu, jakým se rozhodnu využívat nejen sociální sítě, ale obecně všechny moderní technologie. Je to vlastně opět o tom, co zmiňoval Marian Jelínek v našem rozhovoru, o aktivním vyhledávání pozitiv. Tu aktivitu ale musí vyvinout každý z nás, nikdo to za nás neudělá.

  A já budu moc rád, když se se mnou podělíte o svoji zkušenost nebo názor. Dokázali jste aktivně vyhledat pozitiva v moderních technologií? Jak moc si uvědomujete dopady moderní techniky na svůj osobní život? Napsat mi můžete sem na web nebo i na naše sociální sítě. Taky budu moc rád, pokud si dáte odběr podcastu Myšlením na vrchol ve své aplikaci, aby vám žádná další epizoda neunikla a mohla vám zase udělat úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder