Jak si udržet svůj vnitřní klid

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Možná se vám také někdy stalo, že jste reagovali na nějakou situaci až příliš impulzivně. Možná vás rozzlobily děti, potažmo vás naštval kolega v práci, nebo vás lehce vytočil blbec za volantem, co neumí řídit. Občas každý z nás zažije v životě situaci, která ho dožene k impulzivní jednání. Najednou se nepoznávám, stačí vteřina a z totálního kliďase se stane běsnící a řvoucí nestvůra, chrlící sprostá slova a nadávky, co je v extrému schopna zajít i do jinak nepředstavitelného fyzického útoku.

  Podívejme se na to ale takhle. Když nás někdo vytočí a my na dotyčného začneme křičet, když mu začneme nadávat, tak komu z nás to ublíží víc? Myslíte si, že toho blbouna, co vám vjel do cesty, trápí, že vás nějak omezil? On o tom možná ani neví a vesele si jede dál. Vás to vytočilo. Udělalo se vám ovšem lépe? Asi ne, co? Což znamená, že výsledkem tohoto impulzivního chování je, že jím nejvíce ubližujeme sami sobě, konkrétně tím tedy ubližujeme našemu duchu. 

Většinu lidí vede zažití silně emotivní události ke ztrátě sebekontroly. Je to jako bychom se přepnuli na autopilota a vůbec nevěděli, co děláme a jak se chováme. A nejhorší na tom je, že když se potom probudíme a uvědomíme si, jak jsem se to chovali, tak se třeba začneme stydět. Začíná nám to vrtat hlavou a říkáme si, proč jsme tak křičeli, případně se začneme ještě více utápět v právě prožitém negativním zážitku. A abychom se vyhnuli těmto výčitkám, nebo abychom co nejrychleji zapomněli na onen špatný zážitek, dostaneme potřebu uchýlit se k nějakému emočnímu útěku. Potřebujeme na danou věc přestat myslet a to paradoxně vede k ještě větší ztrátě sebekontroly.  Někdo si musí zajít do cukrárny, aby se uklidnil, někdo má zase potřebu zapálit si cigaretu, jiný si musí zapnout film. A někdo se zase zklidní sklenkou něčeho tvrdšího. A to vše jenom kvůli tomu, aby vymazal z paměti konkrétní špatný zážitek a zapomněl na něj.

Bohužel to ale moc nefunguje. Cigareta dohoří, alkohol vyprchá a film skončí. My jsme se možná malinko uklidnili a dodali našemu mozku trochu dopaminu, aby se cítil o ždibec lépe. Ta samá situace se ale může kdykoliv opakovat, jenže protože my jsme ji nebyli schopni ani přijmout a ani zpracovat v klidu, bude se opakovat i naše chování, a my pak opět potřebujeme uklidnit dortem nebo cigaretou.

Impulzivní chování vede ale nejen ke ztrátě sebekontroly, ale také ke špatným rozhodnutím. To nás opět přivede k tomu, co nám všem brání změnit náš život a dostat se do tábora úspěšných lidí. Začneme najednou litovat našich rozhodnutí, chtěli bychom vrátit čas zpět. Dostat ještě jednu šanci. Bohužel to ale nejde a vás to vede k tomu být naštvanější a ještě více negativní. Výsledek je prostě takový, že celý tento koloběh ztráty sebekontroly a impulzivního chování vede jen k lítosti a ztrátě vlastní sebeúcty.

Jak se tomu ale bránit? Jak se vyhnout takovému chování a být si stále vědom svých činů? Odpovědí nám je krásný citát od Viktora Frankla. Ten řekl: „Mezi podnětem a naší reakcí existuje prostor a v tomto prostoru se ukrývá naše síla zvolit reakci. V naší reakci potom spočívá růst a svoboda.“ Tím řešením, jak se vyhnout impulzivnímu chování, je tak poměrně jednoduchá věc, kterou když si budeme schopni osvojit, tak se vyhneme zbytečné ztrátě sebekontroly. Stačí si dát vždy prostor a vědomě pozorovat myšlenky a reakce. 

Jednoduše se zajímejte sami o sebe, zajímejte se o své myšlenky. Ony to s vámi nemyslí špatně, jejich cílem není nám ubližovat. Proto je dobré, dřív než začnu na něco reagovat, položit si otázku a zeptat se sám sebe, proč chci reagovat zrovna tímto stylem? Proč mám potřebu na někoho začít křičet, začít mu ubližovat nebo nadávat? Co mě vede k negativní reakci? Když si položíte tuto otázku, tak možná sami snadno zjistíte, že odpovědí je strach. Naše mysl se nás snaží chránit. Má obavu, že nás možná někdo nebude mít rád takové, jací jsme. Možná nás chce chránit od nějaké nejistoty a používá pro obranu impulzivní chování, které je vlastně jakýmsi rozptýlením od skutečného problému. Naše vznětlivé chování nás jen rozptyluje, je to jen nástroj obrany našeho ega. 

Pořád ale můžeme, dokonce bychom měli rozhodovat o našem chování. stačí se jen prostě na vteřinu nebo dvě pozastavit. Zkusit se podívat na problém, na konkrétní situaci z nějaké ptačí perspektivy a rozhodnout se, jak skutečně chceme reagovat, aby to bylo v souladu s našimi hodnotami a abychom toho chování nemuseli později zbytečně litovat. Až příště pocítíte nával rozčílení nebo snad vzteku, tak dříve než jej necháte úplně propuknout, zkuste se na chvilku zastavit, rozdýchejte se a zeptejte se sami sebe, jak chcete reagovat ve skutečnosti. Opravdu to není tak těžké a z vlastní zkušenosti vám mohu prozradit, že přínosy a změny, které to přinese do našeho života, za to skutečně stojí. 

Tolik k dnešnímu podcastu. Doufám, že vám opět přinese nějaké zamyšlení do života, a určitě budu i moc rád, pokud podobné zamyšlení přinesete i vy mně. Máte nějaký jiný tip, jak pečovat o svůj vnitřní klid? Jak se nenechat vyvést zbytečné z míry a neztrácet sebekontrolu a otěže svého chování? Moje emailová adresa je eder@improovio.cz, psát mi ale můžete i na náš facebook, instragram nebo kamkoliv, kde je vám to příjemné. Každá zpráva si ke mně určitě najde cestu a každá mi udělá úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder