Jak se nebát změn a být každý den o krok blíže svým snům

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulém podcastu jsem si povídal s Ondřejem Synovcem. Jako vždy bych se chtěl podělit o postřehy, které jsem si z rozhovoru odnesl. A to konkrétně o dvě myšlenky. Prvním postřehem je, že nikdy nevíme, kdy a kde nás napadne nějaká myšlenka, ze které se vyklube úspěšný podnikatelský nápad. Abychom ale byli schopni takovou myšlenku objevit, abychom ji vůbec zaregistrovali, musíme především umět naslouchat sami sobě. Někdy ani nevíme, proč nás konkrétní myšlenky napadají, nevěnujeme jim moc pozornosti a necháme je hlavou jen proletět. Já ale věřím, že žádná myšlenka se nepřižene do naší mysli jen tak. Bez důvodu. Proto je dobré si své myšlenky pravidelně zapisovat a věnovat se jim. Naslouchat sám sobě. Nikdy nevíte, co z této myšlenky může časem vyklíčit.

Ondřej Synovec získal nápad zbavit svět zbytečných papírových dokumentů. Kdekdo by mohl říct: taková hloupost, co je na tom tak geniálního? Někdo jiný si možná myslí: zase nějaký ekologický aktivista. Já se naopak domnívám, že se jedná v zásadě o geniální myšlenku, která především řeší problém tisíců podnikatelů, otrávených neustálým přeposílám dokumentů, tisknutím a trávením času u kopírky. A ve chvíli, kdy řešíte svou myšlenkou potřebu někoho jiného a víte, že tuto konkrétní potřebu sdílí dostatečný počet lidí, rázem se z pouhé myšlenky stává podnikatelský nápad. Pak už záleží jenom na vás, zda tento nápad necháte jen proletět hlavou a přenecháte ho někomu jinému, nebo svůj nápad pořádně chytíte a přetvoříte jej pomocí konkrétních kroků v podnikatelský záměr.

Další téma a postřeh, jenž se mi zapsal do paměti po rozhovoru s Ondřejem Synovcem, byla problematika agilního řízení firem. Párkrát jsem už ve svém podcastu mluvil o metodě kaizen a lean manufacturing, která prakticky z principů kaizen metody vychází. Řada z vás slyší pravděpodobně o kaizenu poprvé. Pokud bych měl podat vysvětlení velmi jednoduše, tak kaizen přirovnám k filozofii o neustálém procesu zdokonalování. Funguje na základě malých krůčků a drobných změn, které ve výsledku vedou k velkým posunům. Momentálně se hojné popularitě těší kniha Atomové návyky od Jamese Cleara. O té se také nezmiňuji poprvé. Vždy, když vidím tuto knihu v regálech skladu našeho e-shopu, vybavím si z ní základní princip a myšlenku. Tím principem mám na mysli, že pokud se každý den zlepším o jedno jediné procento, tak to znamená, že za rok musím být zákonitě lepší o 365 %. Důležité a opravdu velmi podstatné jsou právě ty drobné krůčky, kterými postupně dosahuji velkých změn. Proč ale vlastně chtít dělat malé krůčky, a ne postupné změny? Není lepší udělat radikální řez, velký skok a změnit všechno najednou? Od základu?  Někdo by možná souhlasil a dal za pravdu, že je lepší udělat velký krok, rozsáhlou změnu a hodit veškerou minulost za hlavu. Takový velký krok má ale jedno zásadní riziko, jež nás vede k tomu, že můžeme později našeho rozhodnutí a uskutečněné změny litovat. Co když uděláme unáhlený krok, který povede k nevratné chybě? Jsme ochotni podstoupit takové riziko? Jsme si skutečně stoprocentně jisti, že tohle je přesně ta změna, kterou chceme?

Může se nám klidně stát, že se k onomu velkému kroku rozhodneme z jakéhosi chvilkového poblouznění. Třeba nás k té radikální změně inspirovala osoba, o které jsme vlastně nic nevěděli. Třeba nám někdo ukázal pouze jednu stranu mince a my jsme neviděli tu druhou – negativní stranu. Ta může do našeho života přinést daleko horší následky, než bychom tušili. Velké kroky a změny s sebou totiž vždy nesou i nebezpečí rizik a my bychom měli vždy podniknout tak zásadní krok a tak rozsáhlou změnu, jak vysoké riziko jsem ochotni podstoupit. 

A to je přesně ta zásadní myšlenka, kterou jsem si odnesl z rozhovoru s Ondřejem Synovcem. Když jsem se totiž Ondřeje ptal, proč bych jako podnikatel měl chtít do své firmy aplikovat principy agilního řízení, jako je scrum nebo kaizen, dostalo se mi od Ondřeje odpovědi – protože budeš dělat jen malé chyby. Zjednodušeně řečeno díky těmto metodám podstupujete jen malá rizika a máte mnohem větší možnost udělat krok zpět, přehodnotit situaci, otočit třeba trochu kormidlem a vydat se na cestu znovu. Abychom ale takového způsobu řízení nejen firem, ale vlastně i našeho života byli schopni, tak je důležité si bezpodmínečně osvojit jednu věc. Je klíčové umět přijímat zpětnou vazbu. Podstatou procesu řízení firem prostřednictvím filozofie kaizen je totiž zapojení všech členů týmu. To ovšem znamená, že musíte jako správný lídr dokázat těmto členům i naslouchat, sbírat zpětnou vazbu a mít tak trochu zpracované i své ego. 

Mám za to že příběhů podnikatelů a rádoby lídrů, kteří si mysleli, jak musí nevyhnutelně představovat nejchytřejší mozek ve firmě, už je na našem trhu také dost. Je to ale jen o našem rozhodnutí, zda se takovým lídrem staneme. Tohle ale samozřejmě platí nejen pro řízení firem, ale také pro řízení našeho života. I tady musíte umět sbírat zpětnou vazbu a naslouchat jak svému okolí, tak i sami sobě, pokud chcete být za rok o 365 % lepším člověkem. Věřím, že to stojí za to a že vlastně i díky této filozofii se člověk snadno zbaví zbytečných strachů. Doufám, že vám dnešní epizoda ve formě rozhovoru shrnujícího podcastu Myšlením na vrchol byla přínosem a přivedla vás třeba k poznatku, že není třeba se bát změn a dělání chyb, pokud je děláme rozumným způsobem. V každém případě ocením vaši zpětnou vazbu, a to nejen na rozhovor, ale také na dnešní podcast. Napsat mi můžete přímo tady u nás, ale také na našich sociálních sítích. Děkuji za všechny vaše zprávy, už teď se na ně moc těším. Pro dnešek už vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder