Vědecké studie potvrzují – čemu mysl uvěří, toho také dosáhne

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V minulé epizodě mého podcastu jsem mluvil hlavně o tom, zda jsme schopni využívat svůj mozek na jeho plný potenciál, a to nejen ve smyslu, zda do něj jsme schopni nacpat co nejvíce informací a dat. Zajímalo mě, jestli mu jsme také schopni naslouchat, a možná tak využívat i tu část mozku, které tak úplně nerozumíme.

Mozek, to přece nejsou jen myšlenky a centra, kterými ovládáme své tělo. Je to jedna obrovská pulzující energie, je to prostředí, ve kterém vzniká neuvěřitelné množství chemických reakcí, jež reagují právě na naše okolí. Pokud skočíme z mostu na laně, vylétne nám adrenalin, když vyhrajeme nějaký závod nebo dosáhneme nějakého cíle, dostaneme dávku dopaminu. 

Abych vám řekl pravdu, nejsem žádný neurovědec, biochemik nebo něco podobného, abych tu vyjmenovával, kterou látkou mozek reaguje na určitou událost, emoci nebo činnost. Slova jako adrenalin, dopamin, serotonin, kortizol a další jim podobné jistě také neslyšíte poprvé. Už snad stokrát jsem někde četl, čím a na co která látka reaguje a jaký to má a nemá přínos pro náš život. Upřímně jsem si to ale nikdy nebyl schopný zapamatovat, protože to tak nějak nepokládám úplně za podstatné a důležité. Důležité a podstatné podle mě je si prostě uvědomit, že v mozku probíhají chemické reakce, které reagují na naše okolí a vytvářejí hormony, díky kterým zažíváme určité pocity a které ovlivňují to, jak se chováme. Vědeckých studií, kolik čeho vzniká, kde, jak a proč, existují snad tisíce a jedna je zajímavější než druhá.

Tohoto faktu, tedy že náš mozek nejsou jen naše myšlenky, si všiml i Napoleon Hill ve své knize Myšlením k bohatství, a právě proto se ve svém předposledním principu potřebném k dosahování úspěchu a bohatství zaměřil na mozek. Napoleon Hill v zásadě říkal, že způsob, jakým svůj mozek využíváme, je příčinou veškerého úspěchu i neúspěchu v našem životě. 

Jednoduše řečeno už po pár větách, které prohodíte s naprosto neznámým člověkem, patrně velmi jednoduše dokážete danou osobou někam zařadit. To, jak člověk mluví, vypovídá také o tom, jak přemýšlí, snadno tak poznáte, zda daná osoba tráví každý večer v hospodě s kamarády, tupým zírání na televizi, nebo prací na svém osobním růstu a dosahování své osobní vize. Napoleon Hill tak vlastně i předpověděl neuroplasticitu mozku, když tvrdil, že nezáleží na tom, v jakém prostředí jsme se narodili, a nezáleží ani na tom, jakému prostředí byl náš mozek vystaven. Toto prostředí je totiž odrazem naší současnosti, a pokud se se dnes rozhodneme změnit ho a vpouštět do svého mozku nové a lepší informace, zákonitě to bude mít odraz v naší nové a lepší budoucnosti. Mozek je totiž jako houba, kterou ponoříte do vody, vtáhne do sebe vše z prostředí, do kterého jej ponoříte. A když jej z toho prostředí vytáhnete, trochu vyždímáte a ponoříte do nového lepšího prostředí, znovu do sebe začne vše natahovat.

  Takový mozek, který je potom správně nastaven na určité konkrétní cíle a vize, využívá všechny dostupné prostředky a informace, jež doposud načerpal z prostředí, kterému byl vystaven. Opět si jej můžeme představit jako houbu. Pokud houbu ponoříme do oleje a budeme potom pomocí této houby chtít umýt třeba auto, jen si ho ještě víc zašpiníme, protože houba používá k dosažení výsledků to, co nasbírala v prostředí, ve kterém byla ponořena. Samozřejmě je nám potom jasné, že pokud houbu ponoříme do čisté vody, auto už s ní umyjeme, pokud vodu vylepšíme nějakým přípravkem, umyjeme auto snáz. 

Důležité ale také je, že houba do sebe bere vše z prostředí, ve kterém se nachází. To znamená, že pokud pomocí ní umyjeme auto, setřeme z něj nějakou špínu a následně tu samou houbu namočíme znovu do čisté vody, tak tu vodu znečistíme, protože prostřednictvím houby přeneseme nečistotu i do čistého prostředí. No a úplně stejně funguje i náš mozek. Je ovlivněn prostředím. Z něj sbírá veškeré informace, pomocí kterých dosahujeme svých výsledků. Ale i tyto výsledky a okolní prostředí náš mozek ovlivňují a on je potom schopen tímto prostředím znečistit nebo vylepšit to původní prostředí, ve kterém se vyvíjel a vyrůstal.

Pokud tedy sami sebe vystavujete pozitivnímu prostředí, má to pozitivní vliv na váš život a vše, co v něm děláte, a mimo jiné tím také můžete začít pozitivně ovlivňovat negativní prostředí, a tím se zasloužit třeba o změnu celé společnosti.

Vědci jsou už dnes schopni pomocí neurofeedbacku měřit aktivity našeho mozku, měří frekvence, jaké mozek vydává při různých činnostech, a zkoumají, která část mozku pracuje a reaguje. Upřímně si velmi těžko sám dokážu představit, jak všechny tyto frekvence fungují a pracují, jaké vysílají signály a co k sobě přitahují. Je to vlastně úplně stejné jako s těmi hormony, o kterých jsem mluvil na začátku. Nepamatuji si přesně, jak fungují, ale vím, že prostě fungují a že pokud budu mít svůj mozek správně nastavený a budu jej i pravidelně vystavovat tomu správnému prostředí, tak všechno okolo, o čem vůbec nemám tušení, jak přesně funguje, bude pomáhat mému mozku dosahovat těch cílů a vizí, které se v něm samy zrodily.

Bude přitahovat do mého života lidi s podobnými cíli a hodnotami, bude mi přitahovat do života i příležitosti, ale jen na mně záleží, zda si těchto lidí a příležitostí všimnu a dosáhnu s jejich pomocí i svých vizí a cílů. Krásné dva příběhy, které opět dokazují, jak moc dobře náš mozek funguje, jsou opět napsány v nové knize Myšlením k bohatství: Odkaz & dědictví. Pokud jste tedy knihu pořád ještě nečetli, možná to zkuste teď. Za sebe vám mohu slíbit, že informace v této knize jsou tím správným prostředím, do kterého prostě chcete ponořit svůj mozek. A samozřejmě pokud jste ji četli, budu rád, když mi napíšete třeba do mého mailu, jak konkrétně pomohly informace z tohoto prostředí naplnit vaše sny, vize a cíle. Tak těším se na vaše zprávy, doufám, že podcast Myšlením na vrchol je stále tím správným prostředím pro vaši houbu – tedy mozek – a že i dneska budete mít úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder