SOBĚLÍDREM: Pod hávem SARKASMU

Pokud by se na olympijských hrách zařadila do programu soutěž v sarkasmu, jistě by ji vyhráli Češi. Tak moc dobří v umění tohoto humoru jsme. Slavili bychom to jako Nagano! Vítali naši reprezentaci na letišti, zaplnili Staromák, do rána pili a ještě dlouho se v prsa bili.

Sarkasmus je ten nejnižší druh humoru, ale nejvyšší projev inteligence.“
Oscar Wilde

Skalním fanouškům sarkasmu jsem tímto úvodem a Wildeovým citátem určitě přilil vodu na jejich mlýn. Nejspíš právě tleskají radostí, že je někdo docenil. No jo, nejdřív je trochu potulím, aby mi neutekli. Ano, ano sarkastičtí lidé jsou obvykle inteligentní, bystří, pohotoví a nad věcí. No prostě my Česi! Hotoví šlechtici komunikace, kteří ve svých očích došli názorového vrcholu.

Podle psychologů však mají sarkasté pod nablýskaným brněním přetékající žumpu nevyřešené agrese a frustrace. Doktor Clifford N. Lazarus definuje sarkasmus jako „zákeřnost převlečenou za humor“. A za mě má pravdu. Něco o tom vím – v sarkasmu jsem se dříve vyžíval a musel jsem se ponořit hodně hluboko do svého nitra, abych jeho příčinu snad už z většiny vyškrábl.

Sarkasmem si dodáváme pocitu nadřazenosti tím, že pod záminkou humoru srážíme, hodnotíme a ponižujeme druhé. Ventilujeme si tak svůj hněv, vztek, ohroženost a nespokojenost. Když se proti našim sarkastickým výrokům někdo ohradí, můžeme mu nasolit, že nerozumí legraci, že se bere moc vážně, nebo se mu omluvit s patřičným nádechem dalšího sarkasmu. Sarkasmus dává člověku takový pocit nadvlády, že se z toho může časem vyklubat neustálý chtíč někoho setřít a dát mu šach mat. Postupně člověk přestane znát míru a nic mu nebude svaté. Hlavně ať je tam ten šach mat.

Sarkasmus je jako alkohol. První sklenička člověku dodá kuráž, druhá pocit síly a nadřazenosti a třetí mu sebere veškerou soudnost. Čím více chlastáte, tím víc chlastat chcete. Má to ale vedlejší efekt – nikoho nebaví povídat si s opilcem, který se vysmívá, že „špatně je něco s vámi“.

Psychologové se shodují na tom, že když svoji agresi ventilujeme sarkasmem, ničíme svými výroky vlastní důvěryhodnost a druzí se s námi přestávají cítit bezpečně. Nikdo totiž přesně neví, na čem s námi právě je. Sarkasmus dokáže z naprosto klidné situace udělat rázem emoční jatka, a to doslova. Vždyť z původní řečtiny sarkasmus znamená „řezání do masa“. Je to ztráta empatie a soucitu.

Na okamžik sáhnu po knize knih. Když měli farizejové zřejmě sarkastickou poznámku k Ježíšovým schopnostem uzdravovat druhé, odpověděl jim: „Vy podvodníci! Jak byste mohli mluvit dobré, když jste zlí? Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají.“ (Matouš 13:34)

Existují na zemi národy (např. Japonsko), kde by byl jakýkoliv sarkasmus považován za projev nepřátelství. Jiné národy či původní kmeny by zase sarkasmus ani nepochopily, protože by důvěřovaly tomu, že svá slova myslíte tak, jak je říkáte. Jakmile by odhalily vaši faleš, přestaly by s vámi komunikovat.

Můžete mě nařknout z toho, že přeháním a sarkasmus tady účelově pouze očerňuji. A já vám k tomu ještě zanotuji. Existují psychologické studie, které prokázaly, že sarkasmus zvyšuje kreativitu. Jenže pokud teď tleskáte radostí, že máte po citátu Oscara Wildea další argument ke své obhajobě, položím vám několik SEBEKOUČOVACÍCH OTÁZEK SOBĚLÍDRA:
„Proč máte potřebu svůj sarkasmus bránit a obhajovat?“
„Proč na něm lpíte a co vám emočně schází a sarkasmem se to snažíte ukořistit?“
„Ke komu jste nejčastěji sarkastičtí a proč právě k němu?“

Začnu u sebe. Napíšu vám upřímně, jak jsem to měl já. Sarkasmem jsem si v několika etapách svého života ventiloval svůj pocit méněcennosti, nahromaděnou frustraci, nespokojenost, hněv, vztek, zášť, křivdu, a dokonce závist. Vzpomínám si, jak sladké to bylo, mít jízlivou poznámku, která mě povýší a druhé poníží. Cítil jsem se nadřazený a silný. Byl to intelektuální narcisismus! Byla to čirá arogance. A přiznávám, že mou nejčastější obětí byla moje máma a potom lidé, kteří se mnou nesouhlasili nebo nedělali to, co jsem JÁ považoval za to jediné správné.

Tak a teď vy, šup s pravdou ven:
……………………………………………………………..……………………………………………………………..……………………………………………………………..

A pokud jste tu tečkovanou čáru jen přelétli očima a hned pokračujete ve čtení, připomínám, že tato rubrika se jmenuje SOBĚLÍDREM a to znamená, že se nejedná o pasivní čtení ani o samoúčelnou provokaci. Jedná se o „provo k akci“, takže, jak jste na tom se sarkasmem vy? Jen do toho:
……………………………………………………………..……………………………………………………………..……………………………………………………………..

No a když už to je venku, pojďme zapátrat po tom, jak nad svým sarkasmofeťáctvím zvítězit a stát se lepším SOBĚLÍDREM, lepším manželem, manželkou, rodičem, synem, dcerou, přítelem, kolegou. Věřte nevěřte a klidně si to i nějakou sarkastickou poznámkou okomentujte, ale řešením je staré dobré odpuštění, upřímná omluva, propuštění křivd, sebepřijetí a sebeláska. Protože J. K. to řekl před dvěma tisíci lety jasně: „Čím srdce oplývá, tím ústa přetékají.“

Srdce naplněné láskou, soucitem a pokojem ztrácí potřebu být sarkastické a jízlivé. A pokud vás trápí, že se tím vzdáváte své intelektuální záliby, tak nebojte. Na druhé straně na vás bude humor zase čekat. Jen tentokrát bude láskyplný, dobrotivý, hravý a veselý. A nakonec se naučíte zasmát sami sobě.

VÝZVA SOBĚLÍDRA NA TENTO TÝDEN:
Kdykoliv budete mít potřebu tento týden použít sarkastickou poznámku nebo narážku, zeptejte se sami sebe: „Proč mám právě teď potřebu útočit, upevňovat svoji pozici, poukazovat na svůj intelekt nebo se cítit nadřazeně? Jsem snad nespokojený? Jsem frustrovaný? Jsem unavený? Cítím se méněcenně? Potřebuji se na někom vybít?“ A nalezněte odpověď, která se za vaší potřebou vystřelit sarkasmem skrývá. Porozumíte tak lépe svému chování, svým potřebám a stanete se lepším SOBĚLÍDREM.

S úctou, Petr Štěpánek

Další články z rubriky SOBĚLÍDREM si můžete přečíst zde.

O autorovi rubriky SOBĚLÍDREM:
Před lety přivedl do Česka film Tajemství, dnes je Petr Štěpánek producentem programu Myšlením k bohatství z dílny Nadace Napoleona Hilla a spolutvůrcem kurzu Cesta vděčnosti. O svém poslání říká: „Smyslem mé práce není přivést druhé k sobě (myšleno ke mně), ale přivést je k sobě (myšleno k nim samým), protože kdykoliv pouze někoho následujete, nakonec místo toho, abyste vylezli ze své vlastní mentální krabice, vlezete do té jeho. Stát se dobrým Sobělídrem je v dnešní době další evoluční stupeň osobního rozvoje.“

©  Petr Štěpánek