Proč „think big“ nestačí aneb Jak si splnit sny a nesedřít se?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Snažil jsem se vám v minulém podcastu nastínit příběh jednoho mého kamaráda, který je velmi pracovitý, cílevědomý, ale přesto je tak trochu nešťastný a není schopen dosáhnout bohatého a naplněného života ve všech jeho aspektech. Jak z toho ale ven? Copak se člověk musí upracovat k smrti, obětovat své zdraví a někdy i svou rodinu, aby si mohl začít plnit všechny své sny?

  Já jsem přesvědčený, že ne. Vše se totiž odvíjí od toho, jak velké naše sny jsou. Proto si myslím, že než se vůbec rozhodneme pro nějakou změnu v životě, protože se třeba necítíme šťastně, měli bychom se nejprve zamyslet a položit si otázku, co doopravdy od života chceme. Jaké jsou naše opravdové sny? Kým se chceme v životě skutečně stát a jaký život chceme opravdu žít?

V tomhle jsme každý naprosto unikátní a jedineční, každý bude mít na svém bucket listu jiná přání. Pro všechny ale platí jedno a to samé. Čím větší a velkolepější vaše sny a přání budou, tím větší a velkolepější budou i činy, kterými své sny naplníte. 

Určitě jste už mnohdy slyšeli, že se nesmíte bát myslet ve velkém, mít velké ambice. S tím souhlasím, ale dovolím si k tomu ještě doplnit, že jen myslet ve velkém prostě nestačí. Začít myslet ve velkém je první krok, je to základ, pokud chcete dosáhnout velkých věcí, pak je ale také zapotřebí tyto velké věci začít skutečně dělat. Prostě se toho nebát. A stejně jako budete myslet ve velkém, musíte velkém věci také začít dělat.

Současně ale platí, že čím větší jsou vaše ambice, čím větší je vaše osobní vize, vaše sny, tím více lidí budete potřebovat do svého týmu. A tady si myslím, že narážíme na častý problém, který řeší spousta drobných podnikatelů, řemeslníků a živnostníků. Mají obavy vzít do týmu někoho na plný úvazek, někoho, kdo by jim pomáhal naplňovat společnou vizi a plnit sny. Řekl bych, že je to velká škoda, tito lidé se snad raději upracují a uženou, než aby přijali riziko a dali někomu důvěru. Naprosto chápu, že je to někdy těžké a že spousta z vás, co možná řešíte něco podobného, se už často spálila, že vás zklamal kolega v práci nebo nějaký spolupracovník a nadělal více škody než užitku. Někteří z vás tak možná vycházejí z této špatné zkušenosti a to jim brání dát důvěru někomu dalšímu. Co si ale položit otázku, zda je to tato špatná zkušenost více mojí vinou, nebo vinou toho, kdo třeba odvedl špatně svou práci, a tím ztratil vaši důvěru? Měl ten člověk opravdu všechny informace potřebné k tomu, aby svou práci mohl udělat dobře? Byl k tomu skutečně dostatečně kompetentní? Měl na to odpovídající prostředí? Dostatek zkušeností?

Pravda je, že když po někom chceme nějakou práci, většinou vycházíme z vlastních zkušeností a předpokládáme, že i ten, na koho tuto práci delegujeme, bude stejně dobrý jako my. Jednoduše platí, že podle sebe soudím tebe. Nikdy bychom ovšem neměli zapomínat, že každý jsme jiný, každý máme jiné zkušenosti a každý možná potřebujeme jiná vstupní data, abychom svou práci mohli odvést co nejlépe.

Hlavní problém je samozřejmě v komunikaci. Pokud jsme v roli podřízených a je nám zadán nějaký úkol, není spousta z nás schopna přijít za svým nadřízeným a říct, že jsme zadání špatně pochopili nebo si něčím nejsme jistí. Raději jdeme a velmi často na základě nějakých domněnek začneme úkol plnit. Ale protože jsme nedostali správné zadání nebo jsme jej špatně pochopili, případně k danému úkolu ještě nejsme dost kompetentní, uděláme nějakou chybu a našemu nadřízenému, našemu zaměstnavateli vznikne škoda.

Tady si myslím, že vůbec nezáleží na tom, v jaké jsem roli, zda ten nadřízený, nebo podřízený. Důležité je si uvědomit, že málokdo by se vědomě snažil tomu druhému svou prací škodit a málokdo by dělal chyby záměrně. Rád říkám – a řídím se tím i ve svém životě –, že každý dělá nejlépe, jak umí. S tím nejlepším svědomím a vědomím. Přece proč byste záměrně šli a někomu vědomě dělali škodu? Pokud máte ve svém týmu lidi se správnými životnímu hodnotami, nemusíte z toho mít obavy.

Ovšem ve chvíli, kdy vstupujete do další profesní role, už nejste jen řemeslníci a živnostníci, ale přebíráte i odpovědnost za práci druhých, je potřeba, abyste se učili být i dobrými lídry. Lídrem oboru totiž nemusí být nutně jen ten, kdo je v oboru nejlepší. Pro mě je lídrem především ten, kdo je schopen předat svou vizi a nadchnout pro ni svůj tým, ten, kdo se naučí svůj tým vést, kdo má následovatele, kdo dokáže postavit takový tým, který jedná jako jedinec. Pokud se vám tohle podaří, tím lídrem ve svém oboru se brzy stanete, budete v něm jedničkou.

Každý z nás má možnost a schopnost stát se tímto typem lídra, vše, co k tomu potřebujeme, máme v sobě, jde jen o to, zda jsme schopni tento potenciál dále rozvíjet a využívat pro svůj prospěch. Pokud tedy už máte rozmyšlenou svou osobní vizi a víte, jak velkých snů chcete dosáhnout, přichází druhý krok: nechtít těch snů dosáhnout sám. Čím větší budou vaše sny, tím více lidí budete do týmu potřebovat a tím větším a lepším lídrem se budete muset stát. V dalším podcastu bych se chtěl věnovat tomu, co můžete udělat  hned, pokud se rozhodnete stát se opravdovým lídrem, budu tedy rád, když si podcast pustíte zase zítra nebo klidně teď hned, pokud posloucháte zpětně. A stejně tak budu rád, když mi napíšete, jaká témata z osobního rozvoje vás nejvíce zajímají. Díky za vaše zprávy a pro dnešek, jak už bývá mým zvykem, vám přeji úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder