Je možné vyřešit neřešitelné, když na to přestaneme myslet?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Abraham Maslow, známý psycholog a autor ještě známější pyramidy lidských potřeb, je označován jako 10. nejcitovanější psycholog 20. století. A i když jsme už ve století jednadvacátém, i já si dovolím ve svém podcastu ocitovat jednu z jeho proslulých myšlenek. Abraham Maslow totiž kdysi řekl: „Když nemáte nic než kladivo, každý problém vypadá jako hřebík.“ Co nám touto větou vlastně chtěl slavný psycholog říct?

Nepochybně tím myslel, že pokud jsme postaveni před řešení nějakého problému, logicky ho začneme řešit pomocí námi známých a dostupných nástrojů. K řešení problémů totiž používáme ty nástroje, které již umíme ovládat, se kterými máme nějakou zkušenost. Kladivo myslel samozřejmě obrazně. Opravdové nástroje k řešení problémů v životě a překonávání překážek máme totiž všichni ukryté ve své mysli a Abraham Maslow chtěl tímto tvrzením jednoduše říct, že pokud budeme mít v mysli jen kladivo, rázem budeme hledat hřebíky, které bychom pomocí toho kladiva zatloukli. Dokázali bychom ale použít kladivo i jinak, když víme, že jeho hlavní funkcí je zatloukání hřebíků?

My jednoduše víme, že kladivo jako nástroj slouží k zatloukání hřebíků, a když nasbíráme nějaké další zkušenosti a dovednosti, možná budeme možnosti použití tohoto nástroje schopni ještě dále rozšířit. Například jako nějaké závaží, zarážku nebo nástroj, kterým můžeme něco rozbít. Abychom ale byli schopni další možnosti využít, potřebujeme k tomu nasbírat více zkušeností. 

Pojďme ale pryč od příměru s kladivem a zamysleme se nad řešením problémů. Pokud jsme jako lidé postaveni před nějaký problém, jaký nástroj použijeme, abychom zjistili, jak ho vyřešit? Nepochybně je to náš mozek, ten superpočítač ukrytý v naší hlavě, který má daný problém vyhodnotit a najít řešení. Svůj mozek tak používáme zcela logicky na řešení všech problémů v životě, a když jsme postaveni před nějaký problém, začneme o něm přemýšlet.

Někdy se ale může stát, že tento náš nástroj není schopen daný problém vyřešit, je třeba ještě příliš mladý a nemá k tomu dostatek zkušeností a vědomostí. Zkoušíme najít řešení, pořád nám to nejde, a čím víc o tom přemýšlíme, tím jsme nešťastnější, že to proklaté řešení nemůžeme najít. Najednou začneme mít pocit, že jsme neschopní, že nejsme dost dobří nebo dost chytří. A čím déle takto přemýšlíme a čím déle nemůžeme najít řešení, tím jsou ty pocity horší, a navíc se stávají živnou půdou a hnojivem pro všechny ty vnitřní kritiky a sabotéry, co jen přilévají olej do ohně a řešení problému vůbec nepomáhají. Pokud v těchto pocitech zůstaneme příliš dlouho, nepochybně budou mít přímý dopad na míru našeho sebevědomí a postupem času se promění v deprese a velmi nízký pocit sebelásky.

Co ale děláme špatně? Jsme skutečně tak hloupí a neschopní, když nejsme schopni najít řešení? Taky se vám někdy stalo, že jste se se svým problémem svěřili někomu jinému a ten jej byl schopen vyřešit hned? Potvrzuje to snad, že jsme hloupí? Nebo jsme jen neobjevili další možnost, jak využít nástroj, který používáme k řešení problémů? Co když stále používáme to naše kladivo jen na zatloukání hřebíků?

Zkrátka a dobře, většinou když hledáme řešení problému, spoléháme se na svou vědomou mysl. Spoléháme se na ego a chceme po něm řešení. Tomu se to nedaří, to si ale nechce přiznat, nechce být samo od sebe poníženo, a tak se snaží ještě  usilovněji přemýšlet a hledat řešení. 

Když máme v mysli nastaveno růstové myšlení, je ego ochotno přiznat, že se musí nejprve v něčem zlepšit, aby daný problém vyřešilo. Pokud máme nastaveno fixní myšlení, začne ego svádět svou neschopnost vyřešit problém na podmínky, které není schopno ovlivnit. Ani jedno z myšlení ale úplně nepřispívá k rychlému vyřešení problému, protože nás nutí stále dokola nad problémem přemýšlet, a ne jej začít skutečně řešit. Jak ale na to? Jak začít používat mozek jako nástroj, který neslouží jen k zatloukání hřebíků?

Myslím si, že nám pomůže si uvědomit, že mozek se neskládá jen z vědomé části, z našeho ega. A proto bychom se měli naučit používat i ostatní jeho funkce, používat celý tento superpočítač na jeho plný potenciál. Nedávno jsem zde zmiňoval zónu optimálního fungování, naše flow. Jak moc pracuje vaše ego, ta vědomá část vaší mysli, když sami sebe dostanete do flow? Přemýšlíte o problémech? Záleží vám na tom, co si o vás myslí ostatní? Nezáleží a nepřemýšlíte, protože jste plně pohlcení svou činností a koncentrovaní jen na to, podat co možná nejlepší výkon. Obecně vždy když se dostaneme do flow, jsme schopni ze sebe vydat to nejlepší, co se v nás skrývá. Paradoxně nepodáváme ty nejlepší výsledky, když o nich přemýšlíme, ale právě ve chvíli, kdy o nich nepřemýšlíme. Jakmile se sportovec dostane do flow, není tak těžké překonat rekordy, mnohem těžší je svůj výkon zopakovat, když to sami chceme a když nad tím až příliš přemýšlíme. 

Jestli tedy i vy dnes stojíte před řešením nějakého problému, zkuste o něm na chvíli přestat přemýšlet a dejte prostor i jiným částem vašeho mozku, ať zkusí pracovat tak trochu za vás. Někdy pomůže dát si od problémů malý odstup. Když jsme například nervózní a říkáme si, že je to zbytečné, a snažíme se sami sebe přesvědčit, že není důvod k nervozitě, vůbec nám to nepomáhá. Pokud bychom ale například otevřeli okno, zhluboka se nadechli a udělali pár dechových cvičení nebo nějakou krátkou meditaci, pomůže nám to mnohem víc než přemýšlet o tom, proč nebýt nervózní. Je prostě jen potřeba naučit se pracovat s nástrojem, který slouží k řešení našich problémů, a využívat jej na plný potenciál.

Tolik dnešní epizoda podcastu Myšlením na vrchol, dnes to bylo spíš taková úvaha o tom, že ne vše má řešení v našem myšlení, že někdy je lepší nad věcmi prostě tolik nepřemýšlet. Jako vždy, i dnes budu rád, když mi napíšete svou zkušenost nebo příběh o tom, jak jste se třeba vy naučili pracovat se svým mozkem. Uvědomujete si veškerý jeho potenciál? Psát můžete na náš web businessleaders.cz, těším se na vaše zprávy, díky za ně a přeji vám i dnes úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder