Co skrývá síla neuroplasticity

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Starého psa novým kouskům nenaučíš. Tohle pořekadlo jistě neslyšíte poprvé a možná jste jej sami už někdy ve svém životě použili. Co nám vlastně tato lidová „moudrost“ říká? Jednoznačně nám chce sdělit, že to, co se naučíme v mládí, ovlivňuje celý náš život a na nějaké změny ve starším věku je už pozdě. 

Já určitě budu souhlasit s tím, že prostředí, ve kterém vyrůstáme, skutečně ovlivňuje celý náš život, nesouhlasím ale s tím, že jakákoliv změna našeho života a učení se nových věcí v dospělosti nebo pozdním věku nejsou možné. I vědci a lékaři si dlouho mysleli, že ve chvíli, kdy vyrosteme a stanou se z nás dospělí jedinci, se zastaví i celý náš vývoj, včetně vývoje našeho mozku. Naštěstí vědecké a lékařské výzkumy posledních let potvrzují, že starého psa je skutečně možné novým kouskům naučit, a to především díky neuroplasticitě našeho mozku.

O neuroplasticitě určitě neslyšíte poprvé, mimo jiné jsem ji zmiňoval i v předchozím podcastu, kde jsem mluvil o našem mozku jako takovém. Co ale vlastně neuroplasticita ve skutečnosti je? Jak si ji mám představit jako obyčejný člověk? A k čemu mi vlastně může být dobrá? 

Lékaři mluví o neuroplasticitě jako o fyziologických změnách v mozku, ke kterým dochází v důsledku interakce s naším prostředím. A to od doby, kdy se mozek začíná vyvíjet, až po naši smrt. Znamená to vlastně, že už od té doby, co se náš mozek začal vyvíjet v děloze, se začal přizpůsobovat svému prostředí. V našem mozku je přes 86 miliard neuronů a mezi nimi vznikají synaptická spojení, která se neustále větví a rozrůstají. Proto když si osvojíte nějakou dovednost, potřebujete ji několikrát opakovat a zdokonalovat se v ní, protože opakováním posilujete tato synaptická spojení, ukotvujete ve své mysli danou dovednost nebo i vzpomínky a stáváte se opravdovým mistrem.  

Samozřejmě je zcela logické, že vznik synaptických spojení je nejrychlejší v dětských letech. Už v minulém podcastu jsem říkal, že náš mozek je jako houba. Také o dětech se říká, že jsou jako houba. Že se rychle učí a přebírají od svých rodičů a svého okolí vše, co vidí. Představte si dětský mozek jako novou suchou houbu. Jakmile tuto suchou houbu hodíte do vody, okamžitě do sebe začne nasávat vše z tohoto prostředí, až se do úplně ponoří. Když ale houbu vyndáte, trochu ji vyždímáte a dáte do jiného prostředí, třeba trochu hustšího, ve kterém jsou i nějaké nečistoty, houba do sebe začne natahovat tekutinu z tohoto prostředí už pomaleji. Tento proces můžete opakovat donekonečna, vždy je možné houbu vyždímat a ponořit ji do nového prostředí a vždy do sebe z tohoto prostředí něco vstřebá. Takto jednoduše si neuroplasticitu představuji třeba já. 

Výzkum neuroplasticity nám tak potvrzuje, že lidský mozek je schopen naučit se cokoliv a kdykoliv. Je schopen vstřebat jakékoliv informace, záleží hlavně na kvalitě našeho prostředí. Nezáleží tak na tom, zda je vám třicet, nebo čtyřicet, i ve čtyřiceti můžete přepsat svoje myšlení a naučit se něco nového. Je pravda, že tento přepis bude trošku náročnější než v dětských letech nebo v dospívání, ale rozhodně ne nemožný. Pokud jsme svůj mozek vystavovali do čtyřiceti let nějakému negativnímu prostředí, které nám nepřineslo příliš radosti do života, je to podobné, jako bychom tu pomyslnou houbu ponořili na čtyřicet let do vyjetého černého oleje a pak ji jen tak hodili do křišťálově čisté vody. Asi si dokážete představit, že taková houba v této čisté vodě padne rychle ke dnu a moc čisté vody do sebe nevsákne, spíš naopak bude tu vodu znečišťovat. Proto je potřeba houbu nejdřív trochu vyždímat, a pokud možno třeba i vyčistit od nečistot.

Takové vyčištění našeho mozku může v praxi vypadat například tak, že začneme mozek stimulovat nějakou aktivní činností, co nám dodává energii, co nás baví a kultivuje v nás i pozitivní emoce. Znovu se vracím k tomu, jak je důležité dostávat se do stavu flow, kdy nás netíží žádné potíže, problémy, parazité v naší hlavě a jsme schopni být sami sebou. Najděte si svou oblíbenou činnost, kdy se cítíte ve flow. Ale pozor – rozhodně tím nemyslím, že touto činností by mělo být zírání na televizní seriál nebo něco podobného. Měla by to být nějaká aktivita, na kterou se těšíte, u které aktivně zapojujete mozek. Může to být klidně sport, manuální práce nebo třeba psaní nějakých textů. Pokud vás teď žádná taková činnost nenapadá, zkuste si třeba vzpomenout, co jste dělali jako malé děti, co vás opravdu bavilo, a vrátit se k tomu. Nebo si položte otázku: pokud byste si mohli vybrat jakoukoliv aktivitu na světě, co byste mohli dělat místo své nudné práce, která by to byla?

Dostávat sám sebe pravidelně do flow můžete vnímat jako takovou mentální posilovnu. Vy sice neuvidíte svaly, které vám rostou na těle, ale touto posilovnou vznikají nová synaptická spojení a to jsou právě ty svaly vašeho mozku. Ale i kulturista v posilovně potřebuje dodržovat správnou stravu, aby mu vyrostl ten pekáč buchet na břiše a mohutné svaly na rukou. No a stejně tomu bude i v případě mozku. Chcete-li si vybudovat silné a pružné svaly ve svém mozku, je zapotřebí jim také dodávat správnou výživu. Takovou výživou jsou rozhodně vlašské ořechy, bobule jako borůvky, brusinky nebo maliny, listová zelenina nebo avokádo. Nezapomínejte také, že stejně jako tělo, i mozek je tvořen ze 75 % z vody. Proto je nutné pít hodně čisté a kvalitní vody. Pozitivní přínos má ale také čaj nebo káva. To ovšem neznamená že byste měli vypít 20 káv za jeden den. 

Mentální strava však není jen jídlo, které jíte. Mentální stravou pro mozek jsou především informace, které do něj pouštíte. Dlouhé a tupé zírání na televizi asi logicky příliš mnoho pozitivních informací do vaší mysli nepřinese, oproti četbě knih, kdy mnohem více zapojujete svou představivost a kreativitu, protože prostě nemáte ten audiovizuální podklad, který by vašemu mozku diktoval, co si má představovat.

   V dětství jsme si zvykli říkat – učení je mučení. Ve skutečnosti je učení hlavně cvičení našeho mozku. Proto bychom se měli učit celý život, protože tím celý život cvičíme mozek, chodíme s ním pravidelně do posilovny. Pokud se k učení nemůžete sami přinutit, zkuste si najít obor, který vás zajímá, zkuste mu naprosto propadnout a probuďte v sobě entuziasmus. I to je jeden ze způsobů, jak se nestat tím starým psem, co už není schopen učit se novým kouskům. Věřím, že pokud skutečně budete chtít, tak se vám to podaří, a stejně tak doufám, že dnešní podcast Myšlením na vrchol o neuroplasticitě vám pomohl si uvědomit, že nikdy není příliš pozdě na změnu k lepšímu. Samozřejmě budu mít radost, když se o to se mnou podělíte. Díky moc za to a mějte už dnes úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder