Proč nezapomínat na těžké doby a čeho si vážit v dobách dobrých?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Někdy v životě zažíváme velmi těžké chvíle, kdy nám vůbec není do zpěvu a kdy máme pocit, že jsme na vše sami. Myslím si, že podobné chvíle zažila během uplynulého roku spousta z nás. Není jednoduché takové období překonat, někdy musíme obětovat hrozně moc, abychom takové období ustáli. Někdo možná musel opustit práci, kterou měl rád, někdo zase musel prodat majetek a jiný zase ukončit projekt, kterému tolik věřil. Vždy když zažijeme takové období, cítíme se poražení, máme pocit, že jsme si tu prohru vůbec nezasloužili, a velmi těžce hledáme sílu a energii zvednout se a jít zase dál. 

Takový je ale život. Jednou jsme dole a jednou zase nahoře. V našem životě jsou chvíle, na které neradi vzpomínáme, a pak naopak ty, které bychom chtěli zažívat neustále. Abychom ale byli schopni ocenit krásné chvíle, potřebujeme zažít i ty těžké a složité. Pravda totiž je, že nikdo z nás se nenarodil jako silný a mentálně odolný. Silnými lidmi se stáváme skrze zkušenosti, které sbíráme, a skrze prohry, které zažíváme. A přestože nikdo z nás rád nevzpomíná na těžké chvíle, je dobré si uvědomit, že právě díky nim dokážeme být silnějšími osobnostmi, které jsou posléze schopny dosahovat mimořádných výsledků. 

Těžké chvíle v nás vedle mentální odolnosti rozvíjejí i vlastnost, které si já osobně na všech lidech vážím úplně nejvíc. Mluvím o pokoře, protože právě pokora je tou vlastností, díky které nezpychneme a nenecháme se až příliš opít úspěchem. Chuť úspěchu je totiž velmi sladká a dokáže být až omamná. Úspěch je jako droga, snadno se na něm staneme závislými a snadno získáme potřebu ještě větší dávky. Potřebujeme znovu zažít ten pocit štěstí a výjimečnosti, když se nám něco podaří. Necháme-li se tímto pocitem umělého štěstí a úspěchu opít až příliš, snadno můžeme získat až pocit jakési nadřazenosti nebo i neporazitelnosti. A právě tento pocit jakési neporazitelnosti se snadno stane tím, co nás jednoho krásného dne srazí až na úplné dno, ze kterého bude velmi těžké se zvednout. 

Proto si myslím, že i když v životě zažíváme období, kdy se nám daří vše, na co sáhneme, když třeba vyhráváme jeden závod za druhým nebo vyděláváme peníze, o kterých se nám nikdy ani nezdálo, neměli bychom zapomínat na chvíle, kdy tomu tak nebylo. Myslím tím chvíle, kdy jsme se stávali těmi silnými osobnostmi schopnými mimořádných výsledků. Protože právě tyto těžké chvíle nás formovaly a právě díky nim jsme dnes tak silní. 

Náročná a těžká období hrají v našich životech svou roli. Mají pro naše životy obrovský význam, nejde jen o to, že se díky nim stáváme silnějšími, jde také o to, že si díky nim udržujeme zdravé sebevědomí a udržujeme velikost našeho ega na uzdě. Záleží ale jen na nás, jak s touto rolí naložíme. Zda špatným dobám přenecháme hlavní roli a v jejich duchu se pak bude odehrávat i celý náš život. Ve výsledku je to totiž vždy jen o našem rozhodnutí. Někdy není jednoduché překonat náročné, složité časy, vyžaduje si to hodně síly a odříkání. O to sladčeji ovšem chutná pocit úspěchu, když se nám daří ty těžké časy překonat.

Jak jsem říkal na začátku dnešního podcastu, podobné těžké chvíle mohla během uplynulého roku zažít spousta z nás a mnozí z nás je možná stále zažívají, protože stále nemají vyhráno. I já jsem v životě zažil chvíle, kdy mi vůbec nebylo do zpěvu. Kdy jsem měl velké finanční potíže a sebevědomí prakticky na nule. Dokázal jsem ale tohle období ne přečkat, ale vyřešit. Nedokázal jsem to však sám a dnes vím, že bych to sám ani nikdy nedokázal. Proto jsem dnes velmi vděčný za to, že jsem měl ve svém okolí velmi blízkou osobu, která byla ochotna přijít a nabídla mi to záchranné laso. Dnes prostě vím, že bych to sám nikdy nezvládl. 

Zpětně tak mohu říct, že díky těmto těžkým chvílím jsem se naučil mentální odolnosti a také si díky nim pravidelně uvědomuji, co má pro můj život skutečnou hodnotu. Tímto podcastem chci hlavně říct, že velmi často, když zažíváme časy, kdy nám není do zpěvu, nejsme ochotni nebo schopni požádat někoho o pomoc. Máme často pocit, že to všechno musíme zvládnout sami, že si žádnou pomoc nezasloužíme. Že by to byla ostuda, přijít a žádat o pomoc. 

Proč by to tak ale mělo být? Mnohdy ani nemůžeme za to, že jsme se dostali do špatné situace, a mnohdy nám stačí opravdu málo, abychom se z ní dokázali dostat. Já si to představuji jako takovou osu úspěchu. Pokud jsme na bodě nula, znamená to, že máme pevnou půdu pod nohama. Pro mě je to taková normální běžná, neutrální situace, nemám pocit, že bych zažíval nějaké těžké doby ani nějak mimořádné dobré. No a dosáhnout úspěchu, když jsme v tomto bodě, záleží pouze na tom, zda jsme schopni se rozhodnout a odrazit se za úspěchem. Jakmile se ale začneme na té pomyslné ose propadat, je takové odražení se a vykročení víc a víc náročné. Je to, jako by nám někdo posouval tu pevnou pudu pod nohama níž a níž, a to rychleji a rychleji. Mnohdy nám potom jen stačí, když někdo přijde, pomůže nám alespoň zpět do toho bodu nula nebo třeba jen nabídne svůj základ, od kterého se tam sami můžeme odrazit. 

Chtěl bych tedy jen říct, že ať už jsme dole, nebo nahoře, ať už zažíváme jakékoliv životní období, neměli bychom nikdy zapomínat, že tady nejsme sami. Někdy stačí opravdu málo a můžeme my sami někomu pomoct dostat se zpět do bodu nula, a stejně tak stačí velmi málo, aby nám někdo pomohl odrazit se z neúspěchu a zažít lepší časy. Oba dva případy si ale vyžadují jedno – musíme to prostě chtít. Protože pokud chceme, můžeme někomu pomoct, a stejně tak když chceme, může někdo pomoci zase nám. Jediné, co potřebujeme, je chtít. 

A jak to máte vy? Jak vzpomínáte na těžké časy ve svém životě, jak je vnímáte? Zažili jste nějaké? Naučily vás něco? Budu velmi rád, když se podělíte o jakékoliv zkušenosti. Až už je to případ, kdy jste chtěli někomu pomoct, anebo si chtěli nechat od někoho pomoct. Své zprávy mi můžete psát třeba zde na webu, budu se na ně moc těšit a přeji vám už dnes úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder