Pro zdravou mysl je zapotřebí zdravého těla aneb Jak jsem zhubl pět kilo a získal nový drive

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Ve svém podcastu se snažím mluvit převážně o nastavení naší mysli, zaměřuji se na největší rozdíly mezi myšlením úspěšných a neúspěšných lidí. Zaměřuji se také na dovednosti a vlastnosti těchto lidí, a to s jediným cílem, abych i vám, mým posluchačům, třeba alespoň trochu pomohl transformovat způsob vašeho myšlení a uvažování.

K tomu, abychom dokázali změnit smysl našeho uvažování, abychom si dokázali nastavit růstové myšlení, díky kterému se budeme posouvat dále, růst a plnit si své sny, nám ale nestačí jen vědět, jakým způsobem máme začít přemýšlet nebo jaké techniky použít, abychom přeprogramovali zažité vzorce našeho uvažování. Abychom byli schopni je přeprogramovat, potřebujeme poměrně velké množství energie. Ne nadarmo se říká „ve zdravém těle zdravý duch, a proto bych se v dnešní epizodě Myšlením na vrchol rád podělil o jednu svou čerstvou zkušenost a pocity, které jsem zažíval, když jsem pracoval právě na zlepšení svého těla, abych dokázal mít i zdravějšího ducha, a tím duchem teď myslím i svou mysl.

Věřím že i vy, moji posluchači, se mnou budete souhlasit a že stejně jako mně vám přijde zcela logické, když řeknu, že sedřené, zbědované a nezdravé tělo nemůže nosit mysl, která bude schopna generovat pozitivní myšlenky a která bude mít chuť a energii k nějakému růstu. Nejen proto je důležité starat se o svou tělesnou schránku a cítit se fit. 

Nedávno jsem měl ve svém podcastu dva rozhovory s biohackerem Liborem Matušem, i ten vás mohl svými zkušenostmi inspirovat například k různým dechovým technikám nebo k otužování. Mě tedy Libor rozhodně k otužování inspiroval a vedle pravidelných návštěv sauny, kde jsem se v ochlazovacím bazénku učil používat Liborovy dýchací techniky, jsem začal i s výraznějším ranním otužováním. Musím uznat, že Liborovy dýchací techniky, jako je například brčkový dech, mi pomohly vydržet po sauně ve studené vodě mnohem déle, stejně tak i při ranním otužování. Zjistil jsem také, že i po velmi krátké době, kdy jsem s otužováním a saunováním začal, jsem se cítil mnohem lépe, měl jsem plno energie a nějaké rýmičky, kašlíky a škrábání v krku prakticky neznám. Za mě tedy jednoznačně doporučuji s otužováním začít, je to to nejlepší, co můžete udělat pro svou imunitu, ale i pro svou mysl.

Starost mi ale trochu dělalo něco jiného. Už několikrát jsem se zmiňoval o tom, že se mi podařilo mezi pětadvacátým a šestadvacátým rokem zhubnout 50 kg. Pokládám to za jeden ze svých osobních úspěchů, za který se cítím být na sebe tak trochu pyšný. Pravda ovšem je, že za posledních pár let jsem trochu změnil svůj životní styl, pracovní nasazení, osobní život a něco málo přes deset kilo jsem zase přibral. Nejde mi ani tak o těch deset kilo, jde mi především o to, že už jsem se znovu přestával cítit ve svém těle tak nějak komfortně a stal se z toho pro mě zdvižený ukazováček, že bych měl se sebou začít něco dělat. Najednou se nějak vytratila moje pevná vůle dodržovat všechny zásady ohledně stravování a začal jsem sklouzávat někam, kam už jsem se nikdy nechtěl vrátit. 

Opět se mi potvrdilo, že jak se mi přeskládal můj žebříček hodnot a měl jsem najednou jinou osobní vizi než před nějakými pěti lety, změnila se tím i definice mého záměru, toho mého PROČ. Starost o mou tělesnou schránku se najednou ocitla až na nějakém možná šestém místě mého hodnotového žebříčku. Naštěstí jsem už měl tu zkušenost a věděl jsem, co nechci. Že nechci mít znovu 150 kg.

Řekl jsem si, že takhle by to tedy dál nešlo a že je potřeba, abych s tím znovu začal něco dělat. Všechno jsem věděl, jaké potraviny mám jíst, co mám dělat atd. Nebyl jsem tak nějak schopný se nakopnout a dostat se toho stavu, kdy jsem schopen tohle všechno dodržovat. Potřeboval jsem nějaký impuls, něco, co mě tak trochu nakopne. Byl čas adventu, blížily se Vánoce a já jsem věděl, že s tím, jak jsem teď rozežraný a jak nejsem schopný udržet své chutě na uzdě, by Vánoce nedopadly dobře. Inspiroval jsem se tak trochu našimi předky a na druhý adventní týden jsem si naordinoval pětidenní půst od jídla. Zároveň jsem ale věděl, že jen tak zničehonic přestat jíst by mému tělu rozhodně neprospělo a taky bych si mohl hezky ublížit. K vyřešení této otázky mě tak trochu inspiroval Petr Casanova, který si podobnou kúru taky naordinoval asi před dvěma měsíci a využil k tomu detoxikační a hubnoucí program, kde pod dozorem výživového poradce držíte pětidenní půst a na těch pět dní dostanete takový balíček, ve kterém je pět krabiček a v každé z nich malá porce jídla, ze které získáte jen základní energii, vitaminy a minerály pro správnou funkci orgánů. No, jídlo se tomu asi ani nedá říkat, k snídani máte jen malou tyčinku z ořechů a oběd a večeře jsou takové polévky, co si sami uvaříte, dále je tam spousta čajů a taky výborné olivy, což mě tedy překvapilo. 

Ten program má i název, pokud by vás zajímal, jmenuje se to ProLon. Teď bych byl ovšem nerad, aby to vyznělo jako placená reklama, není to ani cílem tohoto podcastu. Půst zvládnete i bez ProLonu, zvládl bych jej i já, ale za mě byl rozhodně snesitelnější, jednodušší a hlavně mě nakopl přesně tak, jak jsem potřeboval. Ten program vypadá vlastně tak, že pět dní jste jen na vodě a čajích, nepijete žádnou kávu a samozřejmě ani alkohol. Teď ale není ani tak důležité, co vše ten program obsahuje a jak funguje, chtěl bych se spíš podělit o své pocity během pěti dnů půstu a po něm.

Musím přiznat, že první dva dny nebyly úplně snadné, cítil jsem se dost unavený, bolela mě hlava, svaly a trochu i páteř. Měl jsem opravdu málo energie.Třetí den už to bylo trošku lepší, bolest hlavy odezněla, začínal jsem se cítit lépe. Čtvrtý a pátý den už jsme byl úplně v pohodě, žádná bolest hlavy, žádná únava a hlad už jsem taky cítil, i když jsem vlastně skoro nic nejedl. Měl jsem ale najednou hodně energie, byl jsem schopný jít do sauny a neměl jsem pocit, že by mi cokoliv scházelo. Myslím, že bych vydržel bez jídla v pohodě i déle. 

Po tom pětidenním půstu můžete začít najíždět na normální stravu. Samozřejmě to ale neznamená, že si šestý den dáte k obědu svíčkovou se šesti knedlíky a k večeři vepřové koleno s chlebem. Je potřeba začít pomalu, ideálně zeleninové šťávy, nějaké ryby, prostě lehkou stravu. Já jsem se rozhodl, že v tomto režimu odlehčené stravy vydržím po zbytek adventu, tedy až do Vánoc nad sebou držím bič a na Štědrý den a Boží hod si zase dopřeju trošku toho cukru. Dnes, kdy vychází tento podcast, je to vlastně týden, co mám po půstu s ProLonem a následné odlehčené stravě. Hned po půstu jsem měl dole přes 5 kg, z toho byly asi tři litry vody a necelá dvě kila tuku a taky trochu svalové hmoty, což je fakt super, po týdnu odlehčené stravy mám na váze dole další kilo a půl.

Pro mě ale ani není tak důležité, kolik kilo mám dole, ale především je pro mě podstatné, že se cítím mnohem lépe, mám obrovské množství energie. Taky je fajn, že mi najednou stačí k jídlu menší porce jídla a cítím se nasycený a taky jsem schopen už zase krotit své chutě na sladké a jiné prasárny. Mnohem lépe se mi samozřejmě i pracuje, cítím sám na sobě, že lépe zpracuji informace a jsem tak nějak produktivnější. A právě tohle uvědomění mě dovedlo k této epizodě dnešního podcastu, kdy jsem vám chtěl ukázat nebo spíš připomenout, že i když se zde hodně bavíme o zdravé mysli, nesmíme také zapomínat udržovat pro ni zdravé tělo. 

No snad mi tahle energie a nadšení vydrží i přes Vánoce, já vás prosím, držte mi palce, ať dokážu i mezi svátky udržet svou rozežranost na uzdě, nenaberu třeba to, co jsem teď shodil, a dosáhnu i svého cíle, co se výsledné váhy týče. Doufám také, že pro vás i dnešní možná trošku netradiční epizoda byla inspirací a třeba vás také inspirovala k nějaké změně, o které jste už dlouho přemýšleli. V každém případě budu moc rád, když mi dáte zprávu a podělíte se o to se mnou. Díky moc za vaše zprávy a přeji vám už dnes úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder