Jednoduchý způsob, kterým měníme informace v dovednosti a zároveň posilujeme nejcennější sval v našem těle

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Tužka a papír jsou nejmocnějším nástrojem každého úspěšného manažera. Nevím, jak jste na tom vy, ale čím dál více zjišťuji, že co si prostě nenapíšu, to jako by nebylo. Zapomenout nějakou zajímavou myšlenku, zapomenout na nějaký úkol a začít prokrastinovat je v dnešním světě tak jednoduché. Věnovat se vytrvale nějakému tématu, získat nové vědomosti a dovednosti začíná být čím dál tím větší vzácností, a to i přesto, že jsou všechny ty dovednosti tak snadno dostupné.

O tom, jak jsou znalosti a nové dovednosti důležité pro náš růst, jsem v posledních několika podcastech mluvil docela často. Naše dovednosti, znalosti a samozřejmě i zkušenosti jsou tím hlavním zdrojem, ze kterého čerpá naše představivost, na základě které vytváříme svou lepší budoucnost. No a logicky čím lepší budou zdroje naší představivosti, tím lepší by měla být právě i naše budoucnost. Myslím si, že to už je dost dobrý důvod k tomu, abychom se učili novým věcem, abychom získávali nové a nové znalosti, ať už jsme v jakémkoliv věku i na jakémkoliv stupni našeho růstu. Zdroje, ze kterých můžeme znalosti čerpat, máme prakticky neomezené, máme je kdykoliv a prakticky kdekoliv k dispozici.

Mám jen tak trochu pocit, že se čím dál víc spoléháme na to, že tyto neomezené zdroje máme dostupné kdykoliv online, tak proč si zahlcovat paměť informacemi, které si snadno můžeme vyhledat na internetu? Když už by nás nehnala touha dozvědět se něco nového a něco nového se naučit, mohlo by nás motivovat právě vědomí, že všechny informace, které si ukládáme do paměti, jsou zdrojem pro naši představivost. Právě proto je vzdělání tak důležité, ne jen abychom se cítili chytří nebo uměli zodpovědět otázky v nějaké vědomostní soutěži, ale především abychom mohli růst a abychom si dokázali představit, jaké možnosti se nám nabízejí.

Ovšem uchovat si nějaké informace, osvojit si nové vědomosti není zase tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Kolik konkrétních znalostí si například pamatujete ze základní, střední nebo vysoké školy? A kolik jich reálně ve svém životě využíváte? A přitom spousta těch informací, které jsme slyšeli a kterým jsme ve škole věnovali tolik času, by mohla být pro naši mysl a představivost, a tím pádem i pro náš život, tolik přínosná. Tak proč je tak složité si je zapamatovat, i když víme, že jsou pro nás tyto informace přínosné? Často si třeba řekneme, „aha, to je zajímavé, to jsem nevěděl, to si budu pamatovat“, ale za týden si už na tu informaci ani nevzpomeneme. V lepším případě víme tak nějak zhruba, čeho se ta týkala, abychom z ní ale udělali reálnou znalost a dovednost, k tomu vede delší cesta než informaci jen slyšet nebo si ji někde přečíst. 

  Možná je to dobře, dokážete si snad představit, jak velká by musela být kapacita našeho mozku, abychom byli schopni zapamatovat si všechny informace a udělat z nich obratem reálné znalosti a dovednosti? Náš mozek má obrovskou kapacitu, patrně větší, než bychom si mysleli. Ta kapacita ale není neomezená, a jakmile přestaneme mozek používat, jakmile přestaneme využívat kapacitu paměti, začne se navíc přirozeně zmenšovat. Vnímejte mozek, svou mysl jako sval – každý sval, který přestanete procvičovat, začne slábnout a nemůže dále růst.

A existuje nějaký způsob, jak tenhle hlavní sval našeho těla posilovat? Jak co nejlépe udělat z informací znalosti a dovednosti, které naše mysl bude schopna využít pro naši lepší budoucnost? Na začátku dnešního podcastu jsem říkal, že tužka a papír jsou nejmocnějším nástrojem každého manažera, a teď už možná víte proč. 

Není to dlouho, co jsem dočetl knihu Metoda Bullet Journal, která se zaměřuje na efektivní plánování. A jedna z kapitol této knihy je věnována právě tomu, jak je pro rozvoj naší mysli důležité a podstatné psát rukou na papír, a ne jen ťukat do klávesnice na počítači nebo mobilním telefonu. Tak například studie jedné washingtonské univerzity ukázala, že žáci základních škol, kteří psali své slohové práce rukou, a ne na počítači, se mnohem lépe  vyjadřovali v celých větách. A důvod je zcela jednoduchý. Jedná se o to, že komplexní hmatový pohyb, který provádíme při psaní rukou, aktivuje současně několik částí našeho mozku, a proto to, co si napíšeme a co se v tu chvíli učíme, se nám mnohem více a lépe uloží do paměti. Další studie pak uvádějí, že vysokoškoláci, kteří psali rukou, měli lepší průměrné výsledky a informace si zapamatovali po mnohem delší dobu.

Když píšete na počítači, je snadné udělat ctrl-C a ctrl-V, je snadné bezmyšlenkovitě opisovat látku jako nějaký robot. Zatímco když píšete rukou, nutí vás to o obsahu více přemýšlet, psát věci vlastními slovy, zapojovat do myšlení více svoji kreativitu, dělat si různé poznámky. Máme pocit, že když píšeme rukou, nejsme dost efektivní, ale právě tento pocit nízké efektivity je paradoxně největším přínosem ručního psaní textu nebo i kreslení diagramů, poznámek, myšlenkových map. Dalo by se také říct, že ve chvíli, kdy píšeme rukou, můžeme myslet a prožívat informace zároveň.

Samozřejmě že v dnešní době je prakticky nereálné, abychom vše začali psát rukou, a nemyslete si, že já to tak dělám. Naopak, abych vám řekl pravdu, zrovna nedávno jsem napsal rukou souvislý text na cca dvě strany a docela jsem se sám divil, jak škrábu a jak dlouho mi to trvá. Pravda ale je, že když si nějaké zajímavé informace z knih nebo nějaké myšlenky zapíšu ručně do svého bloku, zapamatuji si je mnohem lépe, než když jsem si je psal do poznámek v počítači. Proto si myslím, že když si chceme zapamatovat zajímavé informace z knih, přednášek, konferencí atd., je pro nás mnohem efektivnější zapsat si je ručně, přestože máme pocit, že nám to dlouho trvá, že je to pomalejší než si vyfotit slide nějakého řečníka nebo zvýraznit zajímavý text v knize. Když si tu danou informaci zapíšeme, už současně zapojujeme svou mysl, kreativitu a představivost, a tím se nám vlastně v čase zvyšuje i efektivita, protože si jednoduše danou informaci lépe zapamatujeme a snáze z ní uděláme znalost a dovednost. Jsou ale určitě i další možnosti, kterými můžeme podpořit kapacitu své mysli, a posilovat tak ten nejcennější sval v našem těle. O těch ale zase příště. Než si pustíte další epizodu, bude určitě rád, když mi napíšete, jak často píšete rukou, co to pro vás znamená, ale klidně také, jaké jiné nástroje používáte, abyste si lépe zapamatovali důležité informace. Psát mi můžete klidně do mého mailu eder@firstclass.cz, samozřejmě i sem na náš web. Těším se na vaše zprávy a pro dnešek už přeji vám všem úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder