Je možné pohřbít lenost a vybudovat vytrvalost ve všem, co děláme?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Slyšeli jste někdy jméno Warren Moon? Říká vám něco? Pokud nejste fanouškem amerického fotbalu, stejně jako jím nejsem ani já, asi vám mnoho říkat nebude. Pokud si ale zadáte toto jméno do Googlu, objevíte spoustu odkazů a spojitostí s tímto jménem. 

Warren Moon byl rozehrávačem amerického fotbalu, který se jako vůbec první černošský hráč probojoval právě až na pozici rozehrávače, a dokázal na této pozici skutečně nevídaných výsledků a úspěchů. V profesionální lize absolvoval 23 sezon. Profesionálně se americkému fotbalu věnoval jako hráč do svých 44 let a překonal během své kariéry několik rekordů a vyrovnal rekord slavného Dana Marinoa. 

„Moone! Jsi nula! Nestojíš za nic!“ Tohle na dnes slavného hráče křičel jeho trenér, když mu bylo 11 let, a touto větou také začíná jeho příběh v knize, které se v posledních podcastech tolik věnuji. Je to kniha Myšlením k bohatství: Odkaz & dědictví a právě příběh tohoto slavného hráče amerického fotbalu je v knize prezentován jako ukázka nekonečně pevné vůle a vytrvalosti. Bez ní by totiž Moon nikdy nedosáhl svých úspěchů a výsledků, ostatně jako všichni ostatní úspěšní lidé. Moon měl obrovský sen, touhu hrát americký fotbal na profesionální úrovni, ale jen na pozici rozehrávače. Na tu jej ale v žádném týmu nechtěli, protože tahle řekněme nejvýznamnější pozice této hry byla kdysi předurčena jen hráčům s bílou pletí. Dnes už máme ve sportu rasové otázky vyřešeny, ale ne vždy tomu tak bylo, a právě Warren Moon byl jedním z těch průkopníků, který dokázal rasovou diskriminaci zlomit, a to jen díky své neuvěřitelné vytrvalosti. 

Asi je vám tedy jasné, že v dnešním podcastu budu mluvit o dalším z principů úspěchu dle Napoleona Hilla, a tím principem je právě vytrvalost. Samozřejmě ani já se této dovednosti úspěšných lidí nevěnuji poprvé, mluvil jsem o ní již několikrát. Spousta lidí mluví o vytrvalosti jako o vlastnosti. Já ale říkám záměrně dovednost, protože dovednosti se lze naučit, zatímco vlastnost vnímám spíše jako něco, co v nás přirozeně vzniká podle toho, v jakém prostředí vyrůstáme a s jakými lidmi se setkáváme. Vlastnost může tak například být, že je někdo cholerický nebo má nadání pro nějakou věc. Ve výsledku i vlastnostem se můžeme naučit a tak nějak je přeprogramovat, je to ale mnohem náročnější, než pokud se chceme naučit dovednostem, mezi které patří právě i zmiňovaná vytrvalost.

Je mi jasné, že ani vy neslyšíte o vytrvalosti poprvé, mluví o nich snad všichni koučové a motivační řečníci. V příbězích úspěšných lidí je vytrvalost často vnímána jako jakýsi dar, který je obdivován a prezentován jako něco mimořádného a velmi těžce dosažitelného. Já určitě budu souhlasit s tím, že vytrvalost je mimořádnou a v dnešní době i velmi vzácnou vlastností, dovolím si ale nesouhlasit s tím, že by vytrvalost byla těžko dosažitelná.

Naučit se vytrvalosti může opravdu každý z nás, k tomu nepotřebujeme žádné mimořádné vlohy nebo předpoklady, je to vždy jen o nastavení naší mysli, o tom, jak jsme schopni pohlížet na danou situaci a jak jsme ji schopni vyhodnotit. Pokud se nám podaří probudit v sobě obrovskou míru touhy, kdy se tato touha stane prakticky nezlomnou, tak i uvěříme v náš úspěch a žádné naše selhání nebo nezdar na cestě za tímto úspěchem se nestane tím posledním hřebíčkem, který pohřbí naši pevnou vůli znovu vstát a vytrvat v našem snažení. Jakmile objevíme naše nadání, náš talent a dokážeme jej zakomponovat i do naší osobní vize, je velmi snadné vybudovat si a udržet vytrvalost i pro činnosti, které nás možná tolik nebaví nebo pro nás nejsou tak zábavné a záživné. 

Je to prosté a jednoduché. Pokud vás něco skutečně baví a děláte to s nadšením a láskou, nepotřebujete přemlouvání a snadno se učíte této vzácné dovednosti úspěšných lidí. Jsou ale samozřejmě i činnosti, které neděláme tak úplně s nadšením, jsou to povinnosti, ke kterým se často musíme přemlouvat, nesnášíme je a děláme je s nechutí. Naučit se vytrvalosti u těchto činností není tak jednoduché, můžeme to ale dokázat, pokud jsme schopni tyto povinnosti spojit právě s činnostmi, pro které máme nadání a které nás baví přirozeně. 

Vzpomínám si na příklad, který uvádí na svých přednáškách Marian Jelínek, který byl mimo jiné i mentálním koučem Jaromíra Jágra. Marian říkal, že Jarda Jágr bytostně nesnáší posilovnu, ale miluje hru jménem lední hokej. No a jednoduše ví, že aby byl v této hře stále lepší a lepší, do posilovny chodit musí. Vidíte, i tak jednoduché to může být. I takto jednoduše můžete propojit své povinnosti se svými talenty a budovat si vytrvalost i ve svých povinnostech. 

Samozřejmě jsou ale i činnosti, kdy to není tak jednoduché propojit, někdy je prostě nemožné najít souvislost mezi povinností a tím, co nás přirozeně baví a nabije pozitivní energií. I tak je ale možné naučit se u těchto povinností vytrvalosti. Potřebujete však k tomu umět už trochu pracovat s plánováním. Ideální totiž je, pokud si dokážete všechny ty činnosti, co vás tak nebaví a štvou a děláte je s odporem, rozvrhnout do svého časového plánu. Pravda totiž je, že většina otravných a nezábavných činností nám ve výsledku zabere velmi málo času, pokud se dokážeme zaměřit jenom na ně a odpojit se od okolního světa. Buďte tedy důslední ve svém plánování a zkuste si na každý jeden den naplánovat činnosti, co vás k smrti nebaví, co vás otravují. Udělejte tu činnost a na chvíli, kdy ji dokončíte, si hned naplánujte nějakou odměnu. Pro někoho může být odměnou sklenička vína, pro jiného jít se projet na kole nebo na motorce. Je to jedno. Důležité je být v tom opravdu důsledný, a pokud se náhodou stane, že se vám z nějakého důvodu nepodaří splnit plán a udělat v ten den tu konkrétní nemilou činnost, tak se za to prosím hlavně nepranýřuje. Prostě to udělejte další den a nezapomeňte, že jakmile nedokážete odhodit všechny výčitky, nemůžete dojít do tábora úspěšných lidí. O tom jsem mluvil zrovna nedávno, tak na to zkuste nezapomenout a zůstaňte vytrvalí, bez výčitek, a uvidíte že úspěch prostě přijde. 

Někdy přijde dříve, někdy později, ale můžu vám dle svých zkušeností slíbit, že prostě jednoho dne přijde. Nebo máte jinou zkušenost? Budu moc rád, když se o ni podělíte nejen se mnou, ale i s dalšími členy naší komunity businessleaders.cz. Své příběhy mi můžete psát sem na web, sociální sítě, ale klidně i do mého mailu. Díky moc za všechny vaše zprávy, budu se na ně těšit a přeji vám, ať se vám daří ve všem, co děláte, a také ať máte úspěšný a krásný den. 

© Lukáš Eder