Co nám nejvíc brání stát se opravdovými vítězi?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Ach, ty výmluvy, tolik času a energie jim jsme schopni věnovat, a tak malou hodnotu přinášejí do našich životů. Napadlo vás někdy, proč vůbec máme potřebu se na něco vymlouvat? Proč máme pořád tu potřebu omlouvat své nezdary a prohry? Vyřeší to snad něco? 

No řekněte sami, co pozitivního přinese do vašeho života, když budete hledat důvody, pro které jste nemohli uspět? Nebo pro které jste nemohli dodržet slovo, které jste někomu dali, svůj slib. Občas mám pocit, že trávíme mnohem více času hledáním důvodů, kvůli kterým jsme nemohli dostát svému slovu, než snahou daný slib splnit. A je úplně jedno, jestli šlo o slib, který jste dali svému partnerovi, dítěti, kolegovi, šéfovi, nebo snad slib sami sobě. Ve většině případů víme, co musíme udělat pro to, abychom své slovo dodrželi. Než bychom to ale udělali nebo se o to alespoň pokusili, raději přemýšlíme nad tím, proč to udělat nemůžeme nebo co nám v tom brání.

A přitom, když se nad tím zamyslíte, vyřeší to snad něco? Já opravdu zkouším přijít na to, co výmluvami vlastně můžeme získat, ale nedaří se mi to. Ať už se zkoušíme vymlouvat či omlouvat před sebou samým, nebo před lidmi v našem okolí, výsledek je vždy negativní. Pomocí výmluv se snažíme ospravedlnit své chování. Vymlouvání je hluboce zakořeněný zvyk, který v nás dřímá snad odnepaměti. Už Platón kdysi řekl: „První a největší vítězství je nad sebou samým. Být poražen sebou samým je ze všeho nejhanebnější a nejohavnější.“

Myslím si, že touto myšlenkou Platón zcela jasně vysvětlil důvod, proč tolik času věnujeme zbytečným výmluvám. Prostě víme, že jsme ti poražení, a také moc dobře víme, že to my sami jsme se porazili, a proto se snažíme své chování ospravedlnit. Zažíváme špatný pocit a zkoušíme najít omluvu, která by tento pocit zmírnila. Přišli jsme na to, že nejsme v něčem dobří, objevili jsme svou slabou stránku. I z toho můžeme mít špatný pocit. A místo abychom přiznali sami sobě i svému okolí, že právě tohle je naše slabá stránka, hledáme tisíce důvodů, kterými bychom svůj nezdar omluvili. A přitom si neuvědomujeme, že samotný fakt, že jsme objevili svou slabou stránku, je důvod k oslavě, ne něco, za co bychom se měli stydět a omlouvat to. 

Není na světě člověka, který by neměl nějaké slabé stránky, a stejně tak tu není člověka, který by neměl silné stránky, své talenty. Zato jsou ale na světě lidé, co si myslí, že musejí být dobří a skvělí ve všem, a stejně tak i lidé, kteří jsou přesvědčení, že nejsou dobří v ničem. A tyto dva typy lidí mají jedno společné. Jsou mistři ve hledání a vymýšlení výmluv.

Výmluvy, úplně stejně jako skvělé nápady, které vedou k mimořádným úspěchům, pramení z naší mysli. Přesně řečeno z vědomé dílny naší mysli, o které jsem zde nedávno mluvil, tedy z naší představivosti. No a protože nejsme schopni v jeden moment, v jednu vteřinu vědomě myslet na dvě věci zároveň, tak pokud v dílně své mysli plýtváme časem a energií na vymýšlení výmluv, už nám prostě nezbývá na to, abych vymysleli něco přínosného a pozitivního pro svůj život.

Jak jsem říkal, výmluvy jsou náš zvyk. Zvyk, který tu vždy byl a který tu vždy bude. Vymlouvat se dokáže každý, každý má tento zvyk osvojený, úspěšní lidé se ho ale dokázali téměř zbavit. Říkám záměrně téměř, protože tento zvyk je v nás zakořeněn tak hluboko, že si myslím, že snad ani není možné, abychom se jej zbavili úplně. Brání nám v tom totiž  naše ego. Výmluvy jsou jedním z nejefektivnějších a nejpoužívanějších nástrojů našeho ega, které je používá, aby se necítilo ponížené. A přitom když se nad tím zamyslíte, tak zbavit se výmluv nebo je spíš eliminovat na úplné minimum je tak snadné. Prostě a jednoduše stačí přijít a říct promiň, nezvládl jsem to, nemůžu dodržet svůj slib. Místo abychom se šéfovi pět minut vymlouvali na dopravní situaci, kvůli které jsme nepřišli včas do práce, není lepší prostě přijít a říct „Sorry, šéfe, zaspal jsem“ nebo „Vyrazil jsem do práce příliš pozdě, je to moje chyba, příště už si na to dám pozor a udělám vše pro to, aby se to neopakovalo“? Stejně je všem jasné, že se jen vymlouváte, víte to jak vy, vaše ego, tak i vaše okolí, váš šéf. Tak proč to neříct na rovinu?

A stejně tak si i na rovinu můžete říct, že prostě nejste superman, že nemůžete umět vše a rozumět všemu. Jakmile získáte tu vnitřní sílu a odvahu přiznat sami sobě a svému egu, že nejste dobří ve všem, budete na nejlepší cestě ke zdolání výmluv a bude vám zbývat mnohem více energie na hledání toho, v čem jste dobří, abyste našli své talenty a mohli na nich dále pracovat.

Ostudou totiž není selhat, ostudou není prohrát. Abychom mohli v životě začít vyhrávat, musíme občas prohrát. Tyto prohry jsou pro nás velmi cenné, dávají nám zkušenosti, formují naši osobnost, náš charakter. Prohra nám dává pokoru, pokud bychom jen vyhrávali, naše ego by začalo nezadržitelně růst a za chvíli by už přerostlo sebe samo, naše reálné schopnosti a dovednosti. A takové ego nás může stát i život. Ostudou tak opravdu není prohrát, ostudou ale zůstává nepokusit se zvítězit.

Určitě jste také měli nějaký sen nebo nápad, který byste rádi proměnili ve skutečnost. A možná jste nikdy nezískali dost odvahy si za svým snem jít, zato jste našli milion důvodů, proč za ním nejít, milion výmluv. Jestli je to tak, zkuste teď přijít alespoň na jeden důvod, proč byste měli za svým snem vykročit, a vykašlete se na všechny ty výmluvy. Možná nevyhrajete, možná se vám nepodaří prorazit a splnit si svůj sen, není se ale za co stydět, protože jste se o to alespoň pokusili, a už tím jste svému snu byli mnohem blíž než kdykoliv dřív.

A co si myslíte o výmluvách vy? Máte nějaký zaručený nástroj a trik, co vám pomáhá pokořit výmluvy? Dokážete aktivně vykročit ze své komfortní zóny a kráčet za svými sny? Pokud ano, budu moc rád, když mi napíšete a podělíte se se mnou o své zkušenosti. Možná že budou inspirací pro někoho jiného a nebo mu třeba jen udělají úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder