Co je to opravdová štědrost a proč k ní nepotřebujeme Štědrý den?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Vánoce jsou svátky klidu a míru, je to období, kdy bychom všichni měli tak nějak vypnout, být s našimi blízkými a uvědomovat si i jiné hodnoty, než jsou jen výsledky v zaměstnání a honba za materiálním blahobytem. Vím, že tohle bude pro spoustu z vás znít jako klišé, omílané pořád dokola. Já to ale myslím úplně a zcela vážně. Zrovna jsem si nedávno znovu vzpomněl na podcast s Honzou Jírovcem, který jsem natáčel začátkem července letošního roku. Pokud byste se rádi k rozhovoru vrátili a poslechli si jej, byla to 157. epizoda podcastu Myšlením na vrchol.

Vzpomněl jsem si, jak Honza Jírovec mluvil o tom, jak se jako společnost vším, co děláme, vzdalujeme přírodě a přírodním cyklům, co se zde opakují miliony let. V minulosti byly skutečně Vánoce a čas adventu vnímány jako období klidu, období, kdy si lidé připomínají i jiné hodnoty a uvědomují si, jak důležité je být se svými blízkými. Lidé nemohli pracovat na polích, a měli tak více času, který trávili se svými blízkými, ale řekl bych i sami se sebou. Honza mluvil také o tom, jak naše babičky a dědečkové v závěru roku a během zimy hlavně odpočívali a připravovali se na další úrodu.

  Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám pocit, že to opravdu hezké, co se mi na Vánocích líbí už od dětství, se tak nějak ze společnosti vytrácí. Mám pocit, že jakmile začne čas adventu, je to pro spoustu lidí jakýsi spouštěč, aby sešlápli plynový pedál až na podlahu. Ve firmě dotáhnout všechny uzávěrky ideálně sedm dní před koncem roku, honem rychle nakoupit dárky, uklidit, vše ozdobit, hlavně abychom vše stihli do Štědrého dne, a když potom ten den, kvůli kterému jsme to vše dělali, konečně přijde, doplazíme se k němu s jazykem na vestě nebo doběhneme se zpoceným čelem. Hlavně abychom vše stihli do tohoto dne zajistit, jako by nám na ničem jiném nezáleželo. 

Je vůbec ještě možné se na takové období těšit? Proč všechno tohle vánoční šílenství? Jenom pro ten jeden den? Jenom kvůli tomu, abychom mohli někomu předat dárek, měli krásný stromek a věděli, že jsme někomu dělali radost? Lidé jsou dnes schopni půjčit si peníze, aby mohli někoho obdarovat. Rozumíte tomu? Ja tedy ne. Samozřejmě je hezké, když chci někomu udělat radost, když chci někoho obdarovat a být vůči němu štědrý. Však je to Štědrý den, je hezké během něj někoho obdarovat a udělat mu radost. Musíme ale opravdu tohle všechno obětovat, abychom mohli svou štědrost projevit?

  Je to přesně 100 dílů, co jsem ve svém podcastu mluvil o štědrosti jako o určité strategii našeho růstu. Není ale přece zapotřebí být štědrý jen během Štědrého dne, štědří můžeme být neustále, každý den, štědrost můžeme přijmout jako strategii svého růstu. Chápu, že většina lidí by si teď mohla říct – to jako máme každý den někomu dávat dárek? Tak to samozřejmě nemyslím. Štědří můžeme být obecně v našem chování, protože to, jak se chováme vůči lidem v našem okolí, vypovídá o tom, jak štědří ve skutečnosti dokážeme být. Pokud si celý rok na někoho ani nevzpomeneme a jsme vůči němu celý rok oškliví, skutečně to nedoženeme tím, že mu na Štědrý den koupíme drahý dárek. I tohle by mohl být důvod, proč tolik lidi v čase adventu šílí hlavně kvůli tomu, jestli mají dostatek dárků – možná si tím chtějí jen kompenzovat svůj špatný pocit nebo nějaké výčitky. Těžko říct, tohle už je spíš jen moje úvaha.

V každém případě pokud mluvím o štědrosti, myslím to tak, že skutečně můžeme být štědří ve svém chování. Nebo řekněte sami, koho budete mít raději, kdo se vám více zapíše do mysli? Ten, kdo vám koupí k Vánocům nový iPhone, nebo ten, kdo se k vám během celého roku chová laskavě a je ochoten věnovat vám svůj čas, je ochoten vám s něčím pomoct nebo pro vás udělat něco jen tak, protože mu na vás skutečně záleží? Myslím si, že právě tohle je skutečná štědrost. Zkrátka a dobře štědří můžeme být každý den a nepotřebujeme k tomu jen ten jeden Štědrý den.

Teď aby to ale zase nevyznělo, že mám něco proti Vánocům a vánočním tradicím. Tak to samozřejmě není. Naopak, i já jsem rád, když mohu svým blízkým dát hezký dárek pod stromeček. Nemám to ale tak, že musím vymýšlet nějaké přehnaně drahé dary nebo se stresovat, jestli mi ten dárek skutečně dorazí do Vánoc. Když nedorazí, no tak co, tak dorazí třeba až v lednu, vždyť je to jedno, ne? Pro mě je na Vánocích nejkrásnější právě to, že se můžu potkat s lidmi, na kterých mi skutečně záleží, bez přetvářky a bez stresu. Že si s nimi můžu užít ten čas, trochu vypnout a být v klidu. K tomu, abychom byli štědří, totiž nepotřebujeme Vánoce. Jsou ale krásným obdobím, kdy si můžeme připomenout, vůči komu bychom skutečně měli být štědří. Největší hodnotu v našem životě má totiž čas, a pokud ten někomu věnujeme, nejen tím, že vedle něj sedíme, ale hlavně tím, že vedle něj skutečně jsme, tak mu už prostě nemůžeme dát víc.

  Tak až zase někdy budete stát hodinu ve frontě na dárek, stresovat se, zda dárek někde seženete nebo zda na něj budete mít peníze, zkuste se zamyslet nad tím, jestli by nebylo lepší věnovat tu hodinu osobě, pro kterou je ten dárek, nebo třeba jen sami sobě.

Chcete-li tedy být opravdu štědří, buďte štědří po celý rok a nejen k lidem ve svém okolí, ale hlavně k sobě. Třeba tím, že si uděláte pravidelně čas jen sami na sebe a také uděláte něco sami pro sebe. I tak totiž podle mého názoru může vypadat ta opravdová štědrost. Tak s ní hlavně nešetřete a užijte si každý den jako svůj úspěšný a štědrý den.

© Lukáš Eder