Jak dokázat vyjít z davu

Mami, koupíš?

Němečtí podnikatelé jí dali jedinou prodejní radu. A Lucie myslela, že se přeslechla. „Zkus svůj první vysavač prodat rodičům.“ Lucie přiznává, že se jí rozklepala kolena. Rodičům? Těm, kteří v ní neviděli žádnou obchodnici? Těm, kteří pochybovali o tom, že to dokáže? Těm, kteří nespatřovali důvod věřit jí, natož jejímu produktu? „Němci mi řekli: Ale Ty nemáš co ztratit. Když neuspěješ, pro rodinu to bude normální, očekávaný výsledek. A když uspěješ… Ty prostě můžeš JEDINĚ ZÍSKAT.“

Skutečně tabula rasa, nepopsaná deska. Žádná zkušenost, v jejích rukou první vysavač a proti ní ten nejtěžší soupeř. A před ní první životní úspěch.

„Začít u rodiny je opravdu to nejlepší. Je tam tisíckrát větší kritika než u běžného zákazníka. A také první ukázka produktu u potenciálních klientů je vždy nejhorší. A to je dobře. Protože od té chvíle to bude už je jen lepší,“ směje se Lucie. „Poprvé v té nervozitě samozřejmě zapomenete říct spoustu důležitých údajů. Uvědomíte si to až dodatečně. A právě tím se učíte – chybami, které si pamatujete. Stejné selhání už v téže chvíli nezopakujete. Dokonce se příště v té chvíli usmějete, kdykoli si tu první zmatenou zkušenost vybavíte.“

Rodiče nakonec Lucii vyslechli. Jak to? Protože zjistili, že pro ně důležitá není dcera, ale ten produkt, se kterým přišla. „Jakmile přestali dokola řešit mě, ztichli. Překvapilo je, že Vivenso při vysávání nesmrdí, nepráší, alergik ani nemusí odejít z vysávané místnosti, že ten vysavač navíc pročišťuje vzduch a díky vonné esenci ještě provoňuje. Byli v šoku, že se nic nedokupuje ani nemění. Žádné filtry, žádné sáčky. Vše, co je třeba, jsou tři litry vody napuštěné na každý další úklid, nic víc. Na konci mi řekli: ‚Lucko, každý by měl mít OTEVŘENOU MYSL, a ne klapky na očích, protože všechno může být jinak.‘“

Všechno může být jinak

To by mohlo být motto Lucie Kašparové. Tehdy ani ne třicetiletá výkonná ředitelka úplně změnila způsob prodeje vysavačů. „Fungujeme zejména na bázi doporučení. To znamená, že spokojený klient nám doporučí potenciálního zájemce a nás doporučí jemu. Jdeme na předem dojednanou schůzku, kde nás zájemce očekává a my víme, že ho vysavač zajímá. Obvykle má už četné informace, protože na internetu máme e-shop s transparentní cenou a videoukázkami. Sami přijdeme až k němu do domácnosti, kde si může přímo zkusit s vysavačem vše, co ho zajímá, aby se ujistil, zda splňuje to, co od něj očekává. Obchodník je vlastně jen průvodce. Dovysvětlí, co by ještě nebylo jasné. A navíc je zde prostor k individuální nabídce ohledně ceny, kterou může ještě snížit.“

Na začátku měla Lucie bláznivou vizi vystoupit z davu a ze zarezlých vzorců myšlení. Hnala ji otázka: A proč ne?
Když však jednou svolala poradu všech svých obchodníků v Česku a předstoupila před plný sál, došlo jí daleko víc: „Že v tom nejsem sama. Že je nás spousta. Přesněji: že je spousta lidí, kteří měli či mají sny jako já. Hleděla jsem do jejich očí a viděla, jak jsou šťastní. Jak i oni zjistili, že se dá žít mimo dav, že jejich budoucnost nemusí být jen o nich a jejich vnitřním boji s pochybami, že za ně mnoho práce udělá i sám produkt – svou výjimečností. Náhle mi došlo, jak my v té místnosti jsme jiní a všichni společně na jedné lodi. Jaké štěstí jsme měli, že jsme ke změně života nepotřebovali žádný vlastní kapitál. Že svůj příjem si určujeme sami. Že je jen naše věc, kdy jdeme do práce a na jak dlouho. Že nám nikdo zvenčí neurčí výši našeho příjmu, protože ta je neomezená. Hleděla jsem v sále na jednu maminku na mateřské, která se rozhodla přivydělávat si jen deset tisíc měsíčně a jinak se věnovat dítěti. Opodál seděl kluk, který přišel s velkými sny a řekl mi, že touží o příjmu sto padesát tisíc měsíčně. Všichni zjistili, že si své vize mohou plnit. Třeba Standa!“ jmenuje svého nejstaršího obchodního zástupce. „Je mu 74 let. Když k nám nastupoval, zdálky hlásil: ,Ale nikdy jsem nebyl obchodník!‘ Smála jsem se: ,Vždyť všichni jsme obchodníci. Všichni něco prodáváme.‘ On dodával: ,Já nejdu za penězi. Ve svém věku chci hlavně zábavu, naplnění, nedokážu sedět doma a cítit se jako důchodce, protože já vnitřně NEJSEM důchodce.‘ Standa ani nezná výši své penze. Nezajímá ho. U nás si vydělá klidně okolo sto tisíc měsíčně, ale ani to neřeší. Pracuje pro dobrou energii. Aby byl nabitý pro vnoučata. Žije v domě se zahradou a bazénem a je šťastný, baví se životem. Další uvažují stejně. Proto se Standa mezi námi našel. Je pozitivní, aktivní ne proto, že by musel, že by to chtělo jeho okolí či jeho strach ze společenské přijatelnosti. On pochopil, že život může vypadat jinak, když vykročíme z davu a uděláme to, co si nikdo v okolí neumí představit, a co vlastně na začátku neumíme domyslet ani sami. O to větší je to pak ale hrdost, radost a štěstí.“

Příběh Lucie Kašparové, společně s dalšími inspirativními příběhy úspěšných lidí, kteří se naučili používat svou představivost, naleznete v aktuálním vydání sebekoučovacího FC magazínu. Tento magazín nehledejte nikde na stáncích. Členové programu FC premium obdrží aktuální vydání vždy do své poštovní schránky, bezprostředně po vydání. Doprodej magazínů probíhá jen na našem eshopu.

© Petr Casanova