Šéfe, chci přidat: 3 bodyguardi, které potřebujeme k jednání o zvýšení mzdy

1. bodyguard: Sebedůvěra

To, čemu nevěříte, nedokážete.

Pokud totiž něčemu nevěříme sami, nemůžeme očekávat, že o tom přesvědčíme jiné. Zvýšení mzdy má hodně společného se sebedůvěrou. Nezvýšení mzdy má hodně společného s pochybnostmi o vlastní hodnotě.

Při pohovorech v zaměstnání je zcela běžné, že ten, koho se přímo zeptají na představu o mzdě, nadhodí nižší částku. A říká tomu „skromnost“.

Pro zaměstnavatele to ale není skromnost, je to důležitá negativní informace o sebevědomí člověka. Každý dobrý obchodník, a to majitelé firem bývají, si totiž představí, že stejným způsobem tento zaměstnanec nabízí firemní produkt. „A kolik si za něj představujete?“ otáže se odběratel. A „skromňák“ řekne raději méně než více…

Nízkou sebedůvěru plodí nejvíce strach z možného odmítnutí a následné katastrofické vize. Jistě, zaměstnavatel nám vždycky může říct: Táhni! Hledej si práci jinde! Na Tvé místo čekají houfy lidí na autobusových zastávkách! Ano, říct může cokoli. Ale stejně tak my.

Není náhoda, že statisticky vyšší průměrné mzdy mají ti, kdo se nebojí střídat zaměstnavatele nebo pracovní pozice. Nečekají, až jim pečená husa sama spadne na talíř. Oni si pro ni aktivně jdou. A nezdržují se s lidmi, kteří nejsou schopni rozpoznat jejich obchodní hodnotu.

Zaměstnanci, kteří se bojí požádat o zvýšení mzdy, zapomínají, že nejsou žádní podomní prodejci. Nikomu nic nevnucují, nabízejí pouze své služby za konkrétní cenu. Je to obchod, nic osobního.

A existují dvě možnosti – buď protistrana tu cenu neakceptuje, anebo ji akceptuje. Rozhoduje ten daný okamžik, respektive lhůta, kterou si protistrana vezme na rozmyšlenou. Nerozhodují NAŠE domněnky nebo dosavadní zkušenosti jiných zaměstnanců. My nejsme žádný dav. My jsme jedinec. Tak jako sedí jedinci ve vrcholných funkcích managementu. Tam nikdy není dav. Jen lidé, kteří měli odvahu jít nahoru.

Pokud protistrana řekne NE, nedám, míček se vrací na naši stranu. Nic jiného se neděje. Můžeme 1) odejít jinam, kde nám požadovanou mzdu dají, nebo 2) navrhnout kompromisní částku, nebo 3) zkrátka akceptovat dosavadní mzdu. Nic míň, nic víc. Všechno ostatní jsou výmluvy a domněnky.

Nuže, toto je nutné uspořádat si v hlavě!

A poté je nutné uspořádat si fakta na papíře…

2. bodyguard: Argumenty

Zjistěme si průměrnou mzdu na naší pozici a v našem regionu.

Sepišme úspěchy, kterých jsme u stávajícího zaměstnavatele dosáhli.

Sepišme důvody, proč bychom si zasloužili zvýšit mzdu (probůh, držme se práce, hlavně žádné osobní důvody typu Vzali jsme si s rodinou velký úvěr, nezvládáme ho splácet… – to ještě vystavíte riziku i svou aktuální mzdu.)

– Sepišme, jakou adekvátní protihodnotu nabízíme proti zvýšení mzdy.

To všechno budou naše Protože na jeho Proč.

A to všechno budou i naše náboje do kulovnice sebedůvěry.

Nejvyššího úspěchu dosahují ti zaměstnanci, kteří si rozhovor natrénují například s partnerem nebo kamarádem. Důležité je, aby nám protějšek nic nedaroval zadarmo a opakoval svá Proč, Proč, Proč? Čím neodbytnější bude, tím lépe nás připraví na argumenty nadřízeného.

Zdůrazňuji: Nic osobního! Nezačínejme nadřízeného citově vydírat nebo vyhrožovat odchodem. K takovým krokům se uchylují pouze slabí lidé, kteří nemají jiný pádný argument pro. Takže žádné: „Rodina je teď na mě závislá…“, „Děti jsou nemocné a potřebují na prázdniny k moři…“, „Všichni kolem mě dostali přidáno…“ Zaměstnání není charita ani výherní automat.

Sepišme si zejména to, kolik peněz jsme majiteli firmy svou činností ušetřili nebo přinesli. To ukazuje naši hodnotu. Představme si, že naproti sedí skrýček Skrblík a s každým finančním argumentem mu naskočí v očích JEHO bankovky! Ano, ty chce! Tak mu těch argumentů dejme víc!

Zaměstnavatelé rovněž slyší na touhu po zvýšení kvalifikace pomocí různých kurzů, na zlepšení jazykových i odborných znalostí.

Zkrátka a dobře: Dávejme najevo, že jsme už NĚCO VÍC než v době, kdy nám byla stanovena současná mzda.

Pokud nám jde čistě o větší přísun peněz bez ohledu na čas, můžeme nabídnout přesčasy, respektive vyzkoušení své osoby (klidně po nějaký čas bezplatně) na konkrétní specializované pozici. Uvědomme si však základní ekonomický zákon trade-off, který jsme již vysvětlovali v magazínu Business Leaders spolu s principy, jak ve vyjednávání uspět.

Alespoň v kostce: Trade-off znamená „něco za něco“. Zkrátka musíme být připraveni něco obětovat. Jakmile ukážeme, že jsme schopni znamenat přínos více peněz, přestane existovat bariéra, proč bychom nemohli dostat také více peněz. Nicméně, připravme se na to, že ten poměr zvýšení mzdy bude nevyvážený a většinu z našeho finančního přínosu vždycky shrábne zaměstnavatel a provoz firmy. Od toho jsme zaměstnanci, a ne majitelé.

Sepsané správné argumenty jsou důležitým bičem na nadřízeného v případě, kdy o zvýšení naší mzdy musí jednat s vlastním nadřízeným. Máme-li totiž argumenty sepsané, je zjevné, že to myslíme vážně a jsme schopni je postoupit ještě výš. Respektive že jsme schopni odejít do jiné firmy a následně se vedení té původní vysmát, že na naše argumenty včas nereflektovalo. Tím bychom samozřejmě mohli ohrozit pozici nadřízeného, který nás při pohovoru bral na lehkou váhu.

Pokud nadřízený stojí na naší straně, s naším soupisem dostane do ruky munici, díky níž bude účinně bojovat na vyšších místech. Pochopitelně, nebuďme naivkové, bude bojovat hlavně za sebe. „Podívejte, pane šéf, koho jsem tu vychoval! Dnes je takto schopný! Já za něj ručím – vždyť je to i moje zásluha… A pane šéf, neměl bych tedy také dostat přidáno?“

Co je ovšem hlavním klíčem k úspěchu?

Otočte, prosím, na 3. stránku.