Muž, který pochopil, proč jsou prohry součástí cesty k výhře

Páté NE

„Blázníš?“ To byla reakce, na kterou si ve svém okolí musel zvyknout.

Když své rozhodnutí oznámil rodičům, máma protestovala: „Najdi si raději NORMÁLNÍ práci!“ Ladislav to slovo objasňuje: „Normální podle ní bylo zaměstnání, kde budu osm hodin denně. Tomu prý se říká ,jistota‘. Nemohla pochopit, jak vůbec mohu chtít podnikat, a ještě v takovém oboru.“

Otec ho ale podpořil. Nejspíš proto, že sám tu „jistotu“ znal.

Kdybychom se ve vyprávění tohoto příběhu vrátili o pár odstavců zpátky, připomněli bychom si obrázek mládence, který dennodenně dře pro svůj sen, tehdy fotbalový. Člověk se nezměnil, jen obor. Ladislav Šabo se ponořil do „finančního tréninku“ NAPROSTO. „Pět měsíců jsem fungoval v prostředí, kde touhle prací žil každý. S kolegy jsme o ní mluvili, kudy jsme chodili. Vyměňovali jsme si zkušenosti, podporovali se, vzdělávali se – pamatuji, že v začátku jsem všechny vydělané peníze investoval zpátky do sebe.“

Byl to prakticky nonstop trénink. A výsledek byl brzy znát. Ehm, no brzy, pro někoho je šest měsíců dlouhá doba. V Ladislavově kariéře ale první rok skončil prvním úspěchem. „Ještě na poradenské pozici jsme si s kolegou otevřeli vlastní kanceláře.“

Proč se dočkal prvního ANO

Když se Ladislava zeptáte, proč si myslí, že konečně dosáhl na první ANO, má jednoduchou odpověď: „Protože mě v Partners naučili jinak přemýšlet.“ Co to znamená?

„Jako dítě jsem měl své sny. Když jsem ale o nich začal mluvit, většina dospělých mi řekla, že vlastně nejsou možné. Myslím, že většina lidí to dělá dodnes. Proto spousta dětí umí snít, ale postupně snít přestane nebo se za své sny dokonce začne stydět,“ všímá si Ladislav Šabo. A dodává: „V Partners to bylo přesně naopak.“

Už to vlastně zmínil. Při přijímacích pohovorech s ním vedoucí vždycky řešili, co chce dokázat, jaké jsou jeho sny a cíle, co pro ně může udělat, ale také co pro ně reálně dělá. Nikdo mu neříkal, že jeho sen je nemožný. Naopak. „V Partners jsem se zase naučil snít, nestydět se za to, mluvit o tom a hlavně na tom reálně pracovat. Myslím, že to bylo a je pro můj úspěch nejdůležitější: že jsem začal věřit v sebe, ve smysluplnost svých snů a svou schopnost jich dosáhnout, pokud se jim odevzdám.“

Jedním z jeho snů například bylo: Obsadím nějakou velkou renomovanou budovu bankovní společnosti. „Když jsem to zmínil před lidmi mimo Partners, posmívali se mi, že jsem blázen. Naopak v Partners chtěli, abych to zařadil do svých prezentací…“ A výsledek? „Po pěti letech jsem otevíral obrovské kanceláře v budově velké české banky.“

Fixujte, prosím, tuto zkušenost. V příštím magazínu Business Leaders, který vychází na konci měsíce, se budeme zabývat základními vědeckými důvody, proč vizualizace funguje.

A vzpomeňte si také, prosím, na tato Ladislavova slova: „Když říkám, že mě Partners změnili, tak mimo jiné v tom, že jsem se naučil stanovovat si priority a podle nich plánovat.“ To totiž s vizualizací úzce souvisí.

Především však Ladislav Šabo své první dosažené ANO odůvodňuje tím, že „jsem v Partners poznal spoustu úspěšných a inspirativních lidí, od kterých jsem se mohl učit a ptát se osobně na jejich zkušenosti a pohledy na konkrétní věc, se kterou jsem si nevěděl rady.“

Mimochodem, stejným člověkem je dnes on pro ty, kteří do Partners přicházejí jako nováčci… „Jedním z mých cílů je změnit myšlení lidí. Vím, že na náš obor se spousta z nich dívá skepticky, protože ho nechápou. Buď nemají zkušenost, nebo v minulosti narazili na neprofesionálního poradce. I proto chci vytvořit síť poboček nebo kanceláří, ve kterých zákazníky čeká stoprocentní přístup a služba a kde se budou cítit skvěle – kde lidé pochopí, že život a finance se dají výborně plánovat a připravovat; že finanční poradenství není o prodeji nebo nabízení produktů, ale že je to komplexní služba, která jim pomůže v jejich životě.“

Těžké časy? Prověřují tým – to už Ladislav Šabo dávno ví.

NE, která se mění v ANO

Ladislav Šabo je dnes na ředitelské pozici i proto, že pochopil, jak se NE mění v ANO. A že si prošel obdobím, kdy se poznávají skutečné charaktery.

„Bylo to po třech letech kariéry. V Partners jsem dosáhl pozice senior manažera a měl na starosti asi třicet kolegů,“ vzpomíná. „Tehdy jsme měli kanceláře už v pěti městech a plánovali další. Neustále jsme rostli a dosahovali lepších a lepších výsledků. Jenže…“

Přišla krize. Práce ztěžkla, výsledky vázly. „Naše kanceláře byly velké, s vysokým nájmem, brzy nás začaly finančně zatěžovat. A já musel něco udělat.“

Posadil se s kolegy. Rozhovory byly nepříjemné. „Museli jsme si vyjasnit priority. Na rovinu se pobavit o tom, jestli jsou ochotni vydat se cestou mnohem tvrdší práce až dřiny, jestli mají dál svůj cíl pozitivně změnit své životy a něco dokázat.“

Ze třiceti lidí zbylo dvacet. „Někteří to při rozhovoru vzdali s tím, že tohle už není pro ně, že půjdou jiným směrem, že si založí své vlastní podnikání. Můj první pocit z odchodu každého třetího kolegy byl strašný. Vyčítal jsem si, že jsem možná zbytečně tlačil na pilu. Ve skutečnosti, a to jsem docenil s odstupem času, mi právě tohle období ukázalo ty správné parťáky, kteří věří sobě i mně, a hlavně naší společné myšlence.“

Dvacet odhodlaných se zakouslo do práce. „Pobočky jsme udrželi na prestižním místě a navíc se mezi námi prohloubil vztah. Dnes bych ho definoval jako pracovně-kamarádský,“ říká Ladislav Šabo, který od té doby ví, co dělat, když něco přestane fungovat. „Vyhodnotit si, jestli pro to dělám všechno; určit si kroky, které mohou vést ke zlepšení; ujasnit si, jestli jsem ochoten takové kroky akceptovat a provést. Já vím, že jsou procesy, do kterých se nám nechce. Pokud však jde o něco, co nám má pomoci zlepšit život, tak je to přesně ten proces, který je potřeba vydržet a veškeré negativní pocity překonat. Jestliže něco nefunguje, nemá smysl pokračovat ve stejných krocích a čekat na zázrak. Děláme-li stejné kroky, dostáváme logicky stejné výsledky. Pokud se však odhodláme pro pozitivní změnu, je důležité ji nevzdat a nepřestat věřit, že bude líp. Protože bude.“

Připadá Vám to jako fráze? Víte ze své zkušenosti, že to vůbec není snadné?

Jak se Ladislav učil zvládat hlavně krušné začátky a co může inspirovat i Vás?

Otočte, prosím, na 2. stránku.